Číslo 15 / 2008.

V TOMTO ČÍSLE:.
Rozhovor s pěvkyní.
Dagmar Peckovou.



 

 

 

 



 


Podobenství o Jidášovi ze soumračného Dublinu

Od Johna Forda jsme již v České televizi viděli několik důležitých filmů, ve čtvrtek 10. dubna (ČT 2, 23.25) přichází na řadu dnes již legendární Denunciant. Název je to archaický (byl u nás použit již ve třicátých letech), dnes možná za hranicí srozumitelnosti – označuje totiž udavače. Přesně tím se stane primitivní násilník Gypo (Victor McLaglen): za dvacetilibrovou odměnu zradí blízkého přítele z irského hnutí odporu, jenž je pak při zatýkání zastřelen...

Snímek, po právu oceněný několika Oscary, je zasazen do převážně nočních scenerií utápějících se v mlze, s jasnými pruhy osvětlených oken či skleněných výplní ve dveřích, kulovitě šířenou září z pouličního osvětlení nebo třeba svítilen policistů, prohledávajících zatuchlá zákoutí. Tuto soumračnou atmosféru, kdy i lidská tvář se zpola noří do stínu, Ford udržuje po celé vyprávění – a převádí ji i do setmělých interiérů, často barů a putik.

Snímek Johna Forda Denunciant byl po právu oceněn několika OscaryPříběh sám, výtečně napsaný Dudleyem Nicholsem, jenž se spolehl nejen na sílu slov, ale i na výmluvnost zámlk, zachycuje konflikt skrytý zrakům slídivých policejních jednotek, které průběžně korzují setmělými prostranstvími a prohlížejí každého podezřelého – i pouličního zpěváka, jehož tklivý zpěv tvoří jednu z doprovodných dominant příběhu. Gypo je od počátku líčen jako animální bytost, snadno vztahovačná a vznětlivá, nepřiměřeně reagující na náhodné výroky. V opilosti ještě mohutní jeho zdánlivě protikladné rysy. McLaglen úchvatně zachycuje pozvolnou hrdinovu proměnu od zamlklého hromotluka, stravovaného potřebou lásky, k opileckému chvastounství, ba vychytralé úskočnosti, pokud se ocitne v úzkých.

Zbývá doplnit, že tajná, polovojensky uspořádaná organizace, kterou Gypo zradil, je záměrně zmatněna, její cíle nejsou téměř zmíněny, už volbou tváří je však dáno na srozuměnou, že to nejsou žádní úchylní vrahové, že po zbraních sahají v krajní nouzi. I když je příběh konkrétně lokalizován (odehrává se v roce 1922 v Dublinu), zřetelné zobecňující rysy ho posouvají k podobenství o Jidáši, jenž ze zištných důvodů zradí svého druha a stihne jej za to spravedlivý trest.

Jan Jaroš, filmový publicista


  Rozhovor s Dagmar Peckovou                   Jak to vidí Věra Nosková                   Olomoucký herec František Řehák