|
|
 Ivan
Kraus,
spisovatel
Talk show
Není žádným tajemstvím, že dnes může být kdokoli během deseti
minut populární a za týden může být stejně rychle zapomenut.
Kdo chce být populární, netroufne si proto odmítnout
vystoupení v televizních talk show. Výhodou tohoto typu pořadů
je, že lidé, kteří si nemají už co říci, mohou na obrazovce
sledovat, o čem si povídají druzí.
Situaci však nečekaně zkomplikoval vývoj techniky. Nikdo
nepočítal s tím, že pomocí satelitu bude možno sledovat
desítky různých stanic. A protože žádná z nich nechce zůstat
pozadu a ztratit své diváky, lze v poslední době vidět desítky
takových pořadů. To má za následek stoupající spotřebu známých
lidí, a protože nikdo nemá zájem pozvat někoho neznámého,
můžeme dnes vidět konferenciéry, kteří kladou stejné otázky
stejným lidem na různých stanicích.
Nedávno jsem měl v Paříži pocit, že náš televizní přístroj je
rozbitý. Viděl jsem jednoho hosta na třech kanálech. Ukázalo
se však, že televize je v pořádku. To jen tři stanice pozvaly
do studia stejného hosta.
Byl to herec, který sdělil třikrát za sebou publiku, že má dvě
děti se dvěma ženami a natočil v tomto roce tři filmy.
Dříve bylo možno rozlišit pořady podle konferenciérů. Dnes to
však není možné. Většina z nich jsou hezcí mladí muži, kteří
se stále usmívají. Moderátor, který by nebyl schopen se stále
usmívat, by neuspěl, protože by nebyl populární. To by se
projevilo nouzí o hosty. Nikdo z populárních lidí není ochoten
vystoupit v pořadu moderátora, jehož program je nepopulární.
Všichni mladí muži, kteří uvádějí pořady, jsou podobně
učesaní, mají podobné šaty. Nikdo z nich nemá brýle ani vousy.
Proto jsou tak těžko k rozeznání. Na začátku pořadu je
publikum ve studiu vítá tím, že tleská, dupe nebo křičí.
Zvláštní je, že každý z mladých mužů se dovede usmívat, nejen
když klade otázku, ale i ve chvíli, kdy host odpovídá.
Jednou jsem viděl konferenciéra, který se ptal pozvaného
generála, zda je pro mír. Generál řekl, že pro mír rozhodně
je, a konferenciér se usmál a obrátil se k publiku, které
zadupalo a zatleskalo.
Potom však generál neočekávaně dodal, že v případě ohrožení
vlasti je pro válku a je ochoten napadnout vetřelce nejen na
zemi, ale i ve vzduchu i na moři.
Konferenciér se opět usmál a otočil se k publiku, které
reagovalo stejně nadšeně jako předtím.
Sportovců se mladí muži ptají, zda po posledním prohraném
zápase chtějí vyhrát. Sportovci odpovídají, že vyhrát chtějí.
Politikům kladou otázku, zda mají nějakého koníčka. Když si
některý politik na svého koníčka nemůže vzpomenout, zeptá se
ho mladý muž, zda náhodou nesbírá známky nebo nehraje
amatérsky na nějaký nástroj. Soudě podle většiny odpovědí,
nesbírají francouzští politici ani známky, ani nehrají na
nástroj. Někteří dělají dojem, že jsou dokonce tak
zaneprázdněni, že nemají čas ani na politiku.
Jindy je hostem pořadu zpěvák. Mladý muž se na něj usměje a
zeptá se, zda připravuje desku nebo koncert. Polovina zpěváků
chystá desku, polovina koncert. Herců se konferencier ptá,
jestli natočili nějaký film nebo hrají v nějaké hře. Tak se
divák dozví, že herec natočil film nebo hraje ve hře. Většina
herců prozradí divákům, že hrají zajímavou roli muže. Herečky
hrají zajímavé role žen.
Spisovatelé na otázku, zda píší nějakou knihu, odpovídají, že
se právě do jedné pustili.
Diváci se tak dozvědí, že herci hrají, spisovatelé píší,
malíři malují, sportovci sportují, vědci bádají.
Hodně hostů mívá s sebou knihu, kterou právě napsali a které
chtějí udělat reklamu. Sportovci píšou pilně jako politici.
Herci píší ještě více než sportovci, většinou paměti. Herci,
kteří si už moc nepamatují, si nechají napsat své paměti někým
jiným.
Zdá se, že někteří spisovatelé jsou s psaním trochu pozadu.
Patrně proto, že navštěvují příliš mnoho televizních show a na
psaní jim nezbývá moc času.
Ze všech nejvíce však píšou knihy konferenciéři.
Někdy musí věnovat tolik času hostům, že jim skoro nezbývá čas
udělat reklamu na vlastní knihu. Jejich knihy jsou proto
ukazovány až na konec pořadu, při titulcích. Za to je divák
vidí přes celou obrazovku.
Knihy mívají stejný titul: Jak dělat dobrý televizní program. |
