|
|
 Ivan
Kraus,
spisovatel
Dopis úřadu
Dámy a pánové,
váš formulář jsme vyplnili a odeslali zpátky. Žádáte nás však
o vysvětlení a sdělujete nám, že naše situace není jasná.
Obávám se, že nebudeme schopni nabídnout vám řešení. Naše
situace je sice jasná, ale jen zanedbatelně, tedy lidsky.
Uředně je však složitá.
Jak jsme již uvedli v dotazníku, máme stálou adresu v Německu.
Na této adrese se však prakticky nezdržujeme, protože
pracujeme většinou ve Francii a v jiných zemích. Zdržujeme se
tedy – úředně řečeno – stále na adresách, z nichž ani jedna
není stálá.
Také ve Francii jsme museli vyplnit tamní dotazníky, protože
tamější úřady rozlišují adresu primární neboli stálou a
sekundární čili přechodnou.
Podle mínění některých odborníků na nařízení a zákony je naše
francouzská adresa stálou adresou přechodnou. Toho názoru je
například místní notář. Místní právník však s ním nesouhlasí.
Tvrdí, že můžeme na francouzské adrese být buď přechodně, nebo
stále, ale nikoliv stále přechodně.
K vašim dalším dotazům:
Jako cestovní doklad používáme německý pas. Vlastníme také
německý občanský průkaz, ten však potřebujme jen v Německu,
tedy tam, kde se většinou nezdržujeme. Naopak ve Francii, kde
většinou pracujeme, musíme mít také francouzský občanský
průkaz pro občany ze zemí Evropského společenství.
K vašemu dotazu na na náš daňový status sdělujeme následujicí:
V Německu jsme vedeni berním úřadem jako malí podnikatelé. Ve
Francii jsme však zaměstnanci, a to i přesto, že v této zemi
nepracujeme déle než šest měsíců v roce. Dotazovali jsme se ve
zdejším francouzském divadle, v němž pracujeme, proč také zde
nejsme vedeni jako malí podnikatelé. Majitel divadla se
poradil s právníkem, který je odborníkem na evropské
záležitosti, ale ten nenalezl žádnou odpověď.
Využili jsme známosti ředitele divadla s jistým francouzským
úředníkem a dozvěděli jsme se tak, že náš zdejší zaměstnanecký
status je v pořádku, protože odpovídá francouzskému zákonu.
Ani tento úředník nemohl však vysvětlit, jak je možné, že v
Německu jsme drobní podnikatelé, a nechápal. jak je možné, že
pouhým přejezdem hranic se ze zaměstnanců stáváme drobnými
podnikateli.
Tento úředník dospěl nakonec k závěru, že v zákonech EU byly
jisté mezery a jiné naopak přibyly právě dík novým nařízením.
Uklidnil nás však informací, že francouzským úřadům je jedno,
pokud návratem do Německa přestáváme být zaměstnanci a stáváme
se opět drobnými podnikateli.
Náš německý daňový poradce nás ujistil, že překročením hranic
nepřekračujeme žádný zákon, protože Němcům je lhostejné, co
dělají Francouzi ve Francii, stejně jako Francouzům nezáleží
na tom, jak na nás pohlížejí německé úřady v Německu. Rádi
bychom Vás pro úplnost ještě informovali, že kromě zmíněných
států pracujeme ještě v dalších zemích.
Na rozdíl od spolupráce zemí Evropského společenství, která je
zřejmě založena na vzájemném respektování různých výkladů
společných nařízení, v zemích, které nejsou členy Evropského
společenství, jsme povinni získat pracovní povolení. Z tohoto
důvodu mi v Mexiku byl vystaven doklad na jméno Ivan František
International, protože tamní úředník neopsal správně mé
přijmení z pasu. Mému rakouskému kolegovi vystavil doklad na
jméno John Platný Pro Všecky Země Světa. Upozornili jsme
samozřejmě tamní úřad na omyl, ale protože jsme v Mexiku
pracovali pouhé tři měsíce, nepodařilo se nám včas dosáhnout
změny. Protože na konci angažmá hrozilo, že se nedostanu ze
země kvůli nesrovnalosti mezi správným jménem (v pase) a
nesprávným jménem (v pracovním povolení), ohlásil jsem nakonec
raději ztrátu tohoto povolení. Tak se mi podařilo získat
doklad, znějící na správné jméno. Doklad je však prozatímní a
bude nahrazen definitivním, který mi bude za poplatek zaslán
mexickým úřadem na adresu našeho dočasného mexického bydliště,
které jsme před již půl rokem opustili.
Uznávám, že můj osobní postup byl poněkud neobvyklý, ale byl
nutný pro to, abych se mohl vrátit zpět do Evropy a začít včas
pracovat a být kromě toho poštovně k zastižení na naší úřední
stálé adrese, na které se většinou nezdržujeme. Ta je nutná k
tomu, abychom mohli vyplnit vaše dotazníky a odpovědět na vaše
dnešní dotazy.
Doufám, vážené dámy a pánové, že tímto vysvětlením přispějeme
alespoň částečně k tomu, aby bylo možno nás správně úředně
zařadit a vystavit odpovídající dokument, potvrzující naši
existenci.
Závěrem si dovoluji poznamenat, že nejvíce se doma cítíme tam,
kde je naše nejstálejší místo pobytu – na jevišti.
A to kdekoliv |
