|
|
 Vzdorující
zatracenci
Český knižní trh je saturován, alespoň se to říká. Drobní
nakladatelé se proto stále důsledněji specializují – jako
nakladatelství Julius Zirkus, které v unikátní řadě Artigas
vydává výhradně latinskoamerické autory: od nejslavnějších
Cortázara a Sepúlvedy po argentinského sportovního novináře
Osvalda Soriana, jehož knížku Centrforvard lze doporučit jak
čtenářům stále oblíbenější fotbalové literatury, tak ctitelům
Hrabalova pábitelství.
Julius Zirkus má však i svou českou řadu. Vydává v ní tituly
z literárního podzemí, vesměs texty domácích rockových
klasiků, ale i prózy a verše autorů tak či onak souvisejících
s hudební branží – například v kůži vydané vzpomínky zpěváka
punkové legendy Visací zámek Jana Hauberta. Jeho Hluboká orba
skrývá štěpné glosy o věčném vandrování již poněkud zralých
muzikantů proložené vzpomínkami na začátky kapely
v osmdesátých letech na strahovských kolejích.
Drsné zápisky voní pivem, ale ne jalovostí: když Haubert po
jednom z úspěšných koncertů přemítá nad mírou odpovědnosti
lídra zbožněné kapely za nejmladší z fanoušků, nemá to
s obvyklým falešným rockovým mesiášstvím věru nic společného.
Knížka rovněž stvrzuje, že tuzemský punk měl oproti svému
staršímu anglickému bratru vždy smysl pro humor – viz
kapitolky o hromadném zájezdu českých rockerů k břehům
Jadranu.
„Hony“ Haubert je jednou z postaviček, kterými zalidnil svou –
u Julia Zirka už čtvrtou – knížku básní, kreseb a povídek Nedá
se svítit folkový písničkář Záviš, stále populárnější postava
pražského klubového polosvěta. Záviš je obecně vnímán jako
starý sprosťák, ne náhodou mu dokumentarista Karel Vachek
v titulu svého nejnovějšího filmu přiřkl podtitul „kníže
pornofolku“. Jenže – jak už to bývá – jde jen o nálepku pro
majoritu. Závišovy hrdiny nejlépe vystihl básník Vít
Kremlička, když v recenzi nové sbírky napsal: „Jsou to
zatracenci vzdorující peklu dneška – prázdnotě kypící pod
povrchem existence, tomu zvěcnění a zevšednění, jež se člověka
stále touží zmocnit.“
Je dobře, že se vzdorujícím zatracencům péčí modřického
nakladatelství stále ještě dostává slova.
Milan Šefl
Foto archiv |
