|
|
Ironik v české pasti Aloys Skoumal
Kdo byl Aloys Skoumal (1904–1988), vědí dnes pouze nemnozí.
Když ovšem nespolehlivé společenské paměti poněkud napomůžeme,
zjistíme, že nás jeho nositel léta doprovázel, aniž bychom to
tušili. Klasiku dětské četby Medvídka Pú přeložila sice jeho
manželka Hana, zato Knihy džunglí překládali společně. Několik
generací čtenářů vyrůstalo na Knihách odvahy a dobrodružství,
které spoluredigoval. Do české literatury přinesl inspiraci
silného prozaického triumvirátu Jonathana Swifta, Laurence
Sterna a Jamese Joyce.
Překlady se však zdaleka nevyčerpává jeho kulturotvorná úloha
ve 20. století, neboť zdaleka ne všechen Skoumalův přínos byl
fixován písmem. Jeho hlas v univerzitním anglickém semináři i
v redakčním kroužku Durychova Rozmachu, jeho statečné projevy
na sjezdech spisovatelů v letech 1946 a 1956, jeho organizační
schopnosti se všemi výhrami i prohrami na poli vydavatelské
strategie (Vyšehrad) a propagace české kultury v úloze
kulturního atašé v Londýně – to jsou jen základní kóty jeho
pracovitého a vznětlivého života, k němuž ho vybavila rodná
Haná, kroměřížské gymnázium a vzor staroříšského Josefa
Floriana. Jako důvěrný přítel Jana Čepa a Františka Halase
Skoumal brzy zavrhl myšlenku na vlastní básnickou dráhu a dal
průchod satirickému talentu anglického, respektive irského
střihu, kterým chtěl českou kulturu vychovávat. Skutečnost, že
se jako kritik nikdy nepřiučil takzvaným společenským ohledům
a ve svých glosách, epigramech a aforismech bez milosti
vymáchal každého, kdo mu přišel pod ruku, také přispěla k jeho
zapomenutí. Nicméně právě dnes jeho hluboce vzdělaný a
humanisticky cílený hlas chybí a měl by být připomenut.
Rozhlasová Vltava tak učiní v posledních lednových Schůzkách s
literaturou, v neděli 27. ledna ve 20 hodin.
Dagmar Blümlová, kulturní historička |
