|
|
 O
dobré vůli
Kdyby pouhá dobrá vůle byla jediným měřítkem všeho, co člověk
vidí na obrazovce, bylo by radostí psát televizní recenze.
Chvála by střídala chválu a spokojenost by vládla na všech
stranách. Dobrou vůli totiž nelze upřít ani upřímné snaze
komerčních kanálů zaopatřit zadavatelům reklamy co nejvíc
uhranutých diváků. Bez ironie to platí i o většině pořadů
České televize. Zejména o těch, které byste jinde marně
hledali. Sebelepší úmysl však není zárukou úspěchu. Ani v
České televizi.
Dobře míněnou snahou zachovat při životě tradici, která by se
bez přičinění České televize patrně dávno proměnila
v nostalgickou pamětnickou vzpomínku, jsou nedělní premiéry
solitérních televizních dramat. Zvýšení jejich počtu ostatně
počítá mezi svá vítězství i sám generální ředitel Jiří
Janeček. Otázkou je, má-li podobné vítězství smysl? Bez
jistoty v dostatečném počtu kvalitně napsaných a kvalitně
dramaturgicky připravených (!) scénářů se dobrá vůle mění ve
známé samoúčelné plnění plánu.
Na obrazovce pak divák logicky a bez varování potkává i opusy
podobně problematických kvalit, jakou byla první listopadovou
neděli „komedie ze současnosti“ Kolotoč. Podíl těžkopádně
popisné režie Zuzany Zemanové a vesměs bezradných herců na
humoruprostém výsledku je zřejmý. S podobně schématickou a
prvoplánovou ilustrací jediného nápadu, jakou tentokrát dodala
scenáristka Lucie Konečná, by si ovšem asi těžko někdo poradil
lépe.
Příklad zmarněné dobré vůle paradoxně nedávno nabídl i pořad,
jehož standard je stabilně nadstandardní. Do svého baru Krásný
ztráty v České televizi si Michal Prokop pozval k rozhovoru
dvě výrazné televizní tváře – domácí Ivetu Toušlovou a
přespolního Pavla Zunu. Právě Zuny se mj. zeptal, co si s
odstupem let myslí o poznámce Marka Ebena, který kdysi při
předávání ceny TýTý ocenil Zunovu tehdejší věrnost České
televizi. Odpovědí z úst protřelého harcovníka komerčních
obrazovek mu byl téměř vzorově veřejnoprávní traktát o
nutnosti dobrých zpráv v záplavě negativní energie, kterou
zpravodajství logicky šíří.
Drobnou vadou krásy Prokopova dobře mířeného dotazu a Zunovy
alibistické odpovědi bylo snad jen to, že Marek Eben tehdá
dávno neironizoval novácké Televizní noviny pro roztomilá
zvířátka, ale pro minimálně o řád stupidnější „žertování se
sporťákem“. Co si Pavel Zuna myslí o svém dlouholetém
účinkování v této trapné každodenní estrádě se divák
nedozvěděl.
Jan Svačina, televizní publicista |
