Číslo 42 / 2007.

V TOMTO ČÍSLE:.
Rozhovor se spisovatelem.
Ivanem Krausem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

Petr Koudelka, spisovatel a publicista

Konec mýtu o Sisyfovi

Dosud jsme se nezbavili postkomunismu a už abychom se vypořádávali s postkapitalismem. To je svět, který je všude kolem nás. Ještě nikdy nebyla situace tak beznadějná jako teď. Technický pokrok nepřinesl osvobození od práce, štvanice v zaměstnání a honba za výdělkem je právě naopak stále hektičtější, demokracie nezaručuje svobodu, svoboda nezajišťuje demokracii, ale ničí ji, a koblihy jsou čím dál dražší, nikdo neví proč. Jednou je to kvůli obilí, jindy kvůli stoupajícím cenám energií a do třetice jen tak. Vypadá to, že z bludného kruhu podivného stavu, ve kterém jsme se octli, není východisko.

Za všechno může mýtus o Sisyfovi. Znáte to – Sisyfos valí balvan na kopec, a když je skoro u vrcholu, balvan se nějak vysmekne, skutálí se zpátky a Sisyfos musí znovu. Camus, když svůj esej v roce 1943 psal, měl na mysli existenciální situaci člověka, jehož velikost je prý v tom, že svou beznadějnou situaci pozná a smíří se s ní.

Ten mýtus se hodně uchytil a drží se nás dodnes. Existenciální situace člověka, měřeno velkými tématy jako je mizení Boha a ztráta smyslu života v konzumní společnosti, je dokonce ještě katastrofálnější než před šedesáti lety. Stále tu však byl příslib, kterak tragédii člověka vykompenzovat, a to byla naděje, že koblihy budou levnější a levnější. Aspoň tak se nám to slibovalo. V západní evropské společnosti jsme viděli vzor, k němuž jsme se hodlali – a odvážili – připojit. Jenže koblihy mezitím zdražili na Západě i u nás – darmo mluvit.

Žít v existenciální situaci beze smyslu a ještě kupovat drahé koblihy, to je už trochu moc! V té chvíli jsem pochopil, že jedna z těch věcí je falešná: buď levné koblihy, nebo mýtus o Sisyfovi. A protože s koblihami hnout nemohu, obořil jsem se na Sisyfa.

Mýtus o Sisyfovi je podvod, který se nám někdo snaží už celá desetiletí a možná staletí vnucovat, aby se mu s námi lépe manipulovalo. Dá se říci, že nám byl podstrčen právě proto, abychom se smířili s balvanem, který musíme valit děj se co děj. Někomu se totiž moc hodí, že balvan valíme!

Sisyfos prý triumfoval proto, že přestal hledat vysvětlení svého osudu, že se vzdal všeho kromě života v přítomném okamžiku, okamžitých vjemů. Jakou jsem měl radost, když jsem nedávno narazil na čerstvou práci mladého astrofyzika Briana Greena, který se se Sisyfem rovněž potýkal. Přece vše, co vnímáme, říká Greene a s ním i spousta dalších talentovaných přírodovědců, veškeré tak zvané jevy, nám dávají falešný obraz reality, falešnou zprávu. Také příroda nám neodhaluje nic, ani pravdu o sobě, tu musíme pracně zjišťovat a je obvykle zcela protichůdná, pokud ji vůbec poznáme. Tak přírodní vědy došly ke kvantovému světu a kosmologie k nové strunové struktuře vesmíru jedenácti dimenzí.

Tento způsob myšlení zcela odhaluje pravdu o Sisyfovi. Jeho vjemy o světě jsou falešné, falešný je kopec, na který valí svůj kámen, a falešný je i balvan. Ostatně uvědomme si, že to vše se odehrává v podsvětí a že o tom, za co byl Sisyfos potrestán, se nic pořádně neví.

Lidská zkušenost je jen matoucí vodítko k pochopení reality. Jinak řečeno – všechno, co vidíme, je trochu nebo hodně, jinak. Zůstaneme-li u oblasti ducha, vyjmenujeme celou řadu lidí, kteří už na to přišli vlastní intuicí. Kafka, Robert Walser, Ivan Blatný, Hölderlin – vzpomínám jenom na ty, které mám náhodou v oblibě. Poznali to a pochopili, jenže byli až příliš důslední. Šli dokonce tak daleko, že svá díla chtěli zničit a sami se raději uchýlili do ústraní nebo rovnou do blázince.

Pak jsme tu ale my ostatní, kteří dokážeme být odolnější a umíme se s poznáním o falešné podobě reality vyrovnat. Možná, že z toho vytěžíme i něco optimismu. Důležitý je už začátek: nespokojit se s tím, co vidím a slyším! Mocní tohoto světa nejsou mocní, spravedlnost není spravedlnost, válka není válka, mír není mír, láska není láska.

Teď si to můžete zkusit už sami: volby nejsou volby, premiér není premiér, prezident není prezident. Revoluce nebyla revoluce, blahobyt není blahobyt, volný trh není volný trh. Jde to docela dobře.

Důsledky likvidace mýtu o Sisyfovi jsou naprosto převratné. Svět se nám ukáže takový, jaký je. Jen bude chvíli trvat, než získáme nové poznatky o starých věcech a pokusíme se je znovu pojmenovat. Tak například víme jistě, že mír, který prý už šedesát let prožíváme, není mír, ale řada malých válek a ozbrojených střetnutí všeho druhu, jejichž obětí je tolik, že se nám o tom ani nezdálo. A že mocní tohoto světa připravují války nové, prodávají zbraně na všechny strany, vyzbrojují protivníky, kteří o tom ještě ani nevědí, že jsou protivníky. To je ten jednodušší případ, další jsou složitější.

Teď když už víme, že nežijeme v míru ani v blahobytu, je možné s tím něco dělat. Hlavní je přestat se obelhávat. Už nejsme jako ten spokojený Sisyfos, který věděl, že konec konců nějak se tím životem protluče, stačí, když bude valit poslušně svůj balvan. Valit balvan a mlčet, to bylo vše, co se od Sisyfa chtělo. S tím je už konec.

A teď – přijdou na řadu koblihy!


  Rozhovor s Ivanem Krausem                              Reportáž Jana Šmída                                Jak to vidí Petr Koudelka