číslo
52
vyšlo 19. 12. 2005
|
|
číslo
52 |
|
|
||
|
Stále rozhněvaný
(mladý) muž
Nelze úplně abstrahovat od toho, že jsem byl coby kritik k Jiřímu Langmajerovi někdy drsný. To nešlo dát úplně do závorek ani při našem rozhovoru. Osobně mě příliš nezajímá, co se děje za kulisami nebo pod nimi, ale tohle mám nejspíš v povaze. Žiji na venkově, kde každý vidí každému do kuchyně, ale já se teprve nedávno o sympatických mladých lidech ze sousedství dozvěděl, že jsou už dva roky rozvedeni. Myslím si, že podobný nezájem pro mne jako divadelního kritika představuje zřetelnou výhodu: nekalí si předem úsudek a vidí na scéně jen to, co vidí na scéně. Jiří Langmajer se asi občas nechal obsadit do rolí, které nebyly pro něho - jednou z nich byl Florindo v Kristinčině návratu ve Stavovském divadle před pěti lety. Ale musím přiznat, že se mi velmi líbil jeho Hamlet před dvěma roky při Shakespearovských letních slavnostech. Od představení jsem si přitom příliš nesliboval, vycpávka pro prázdninoví období, říkal jsem si. Hamletem si mě ale Jiří Langmajer získal. Byl jsem dojat, ale nikoli v sentimentálním smyslu. Dlouho jsem takového Hamleta neviděl, pokud jde o vhled a vnitřní srozumění s postavou, jednou z nejnáročnějších. Rozhlasoví posluchači mohli Jiřího Langmajera slyšet na Vltavě ve dvanácti dílech dramatizace slavného románu polského spisovatele Boleslawa Pruse Faraon, v níž propůjčil svůj hlas faraonu Ramsesi XVIII. >>
T
ý d e n í k R o z h l a s - p r o g r a m o v ý a k u l t u r n í t ý d e n í k |
Obsah čísla: Optimalizováno pro MSIE 6.0 |
