Číslo 38 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s pěvkyní.
Soňou Červenou.

Jak přelstít osud

V Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze byla na jaře 2015 provedena unikátní operace párové výměny ledvin takzvaně „proti krevní skupině dárce a příjemce“. Způsob, jak se postavit proti nepříznivému osudu – řekli by laici. Pro rozhlasovou dokumentaristku je ale taková událost výzvou. Výsledkem je dokument s názvem Odpočítávání, který v neděli 20. září ve 20.00 odvysílá Český rozhlas Dvojka.

Operační sál Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze. Tady se protíná několik lidských osudů. Je tu špičkový lékařský tým, za kterým stojí zkušenost a odvaha provádět operace podle nejnovějších světových poznatků. Je tu živý člověk, který daruje svůj orgán, a další člověk, kterému bude tento orgán za několik desítek minut transplantován. Dárce a příjemce ledviny se tu na krátkou dobu setkali, oba v narkóze. Ti dva se nikdy nepoznají.

Dám manželovi ledvinu!

Mám jedinečnou šanci jako dokumentaristka zaznamenávat v prvním pololetí roku 2015 nejen dva lidské osudy, které souvisí s transplantováním ledviny, ale současně také průběh operace. Několik týdnů čekám, než lékaři získají jeden pár, který bude ochotný s natáčením souhlasit. Po pěti týdnech konečně telefon: „Manželé Šosovi s natáčením souhlasí.“

Hned druhého dne přijíždím do Transplacentra, abych se seznámila se sedmapadesátiletým panem Ladislavem a o něco později s jeho manželkou Martou. Na ledvinu od zemřelého dárce pan Ladislav čeká téměř tři roky marně. Problém je, že má vzácnou krevní skupinu nula minus, takže šance, že se najde dárce s toutéž skupinou, je mizivá. Jeho zdravotní stav se rychle zhoršuje. Denně smí přijmout maximálně litr tekutin, protože jeho tělo není schopno tekutiny vylučovat. „Když je horko a už to nemohu vydržet, cumlám alespoň kostky ledu,“ povzdechne si Ladislav Šos.

Paní Marta rozhodla na konci roku 2014: „Dám manželovi svou ledvinu. Nemůžu se jen dívat, jak se trápí a není mu pomoci. Když jsme pak do IKEMu začali jezdit na různá vyšetření, okamžitě jsme vycítili, že tam všem můžeme důvěřovat, že jsou to profesionálové. Víme, že jsme v dobrých rukou.“

Ze začátku měla paní Marta představu, že bude moci dát svou ledvinu přímo manželovi, ale vyšetření to vyloučila. Jejich hodnoty se neshodují a její ledvinu by manželovo tělo pravděpodobně nepřijalo. Od lékařů dostávají manželé Šosovi nabídku k zařazení do Programu párové výměny ledvin.

Přednosta Kliniky transplantační chirurgie Jiří Froněk vysvětluje: „Pár v tomto programu tvoří dvojice, z nichž vždy jeden ledvinu potřebuje a druhý se rozhodl ji darovat. Pokud shledáme, že nemůžeme provést přímou transplantaci mezi těmito dvěma, tak je zařadíme do programu takzvaných párových výměn. Jednou za tři měsíce jejich data mezi sebou pospojuje počítač. V tuto chvíli tak spojil čtyři dárce a čtyři příjemce. Nejnovější lékařské poznatky navíc umožňují transplantovat orgán i přes neshodu v krevních skupinách dárce a příjemce, a to je jedinečná šance pro pana Ladislava.“

Zakódovanej prevít

Za manželi Martou a Ladislavem Šosovými dojíždím už tři měsíce před operací. I když je na nich patrná nervozita před operačním výkonem, který čeká oba dva, výrazně převažuje naděje, že se podaří prolomit rodinný osud. „Je to zakódovanej prevít nějakej. Všichni příbuzní to měli a předčasně zemřeli – dědeček, otec i oba bratři,“ konstatuje pan Ladislav.

Přichází den operace. Totožnost všech dárců a příjemců zná jen nejužší tým Transplacentra. Ani já nesmím v párové výměně ledvin poznat víc než jeden pár. Nelze zveřejňovat data a hodiny, kdy se konaly operační výkony. Nesmím k operačnímu stolu s mikrofonem blíž než na metr. Po vstupu na sál zjišťuji, že i přesto, že natáčím speciálním směrovým mikrofonem, bude problém se zvukem. Mám sice povoleno se operujícího chirurga v průběhu operace ptát, ale běžící klimatizace, hudba na sále (operatér si zvolil koncert Erica Claptona) a šum či hukot řady zařízení vytvářejí zvukovou hladinu, ve které se ztrácí to, co by mělo naopak vyznít: povely operatérů, cinkot nástrojů a další zvuky operace. Ale to je realita.

Vyjmutí ledviny z těla dárce probíhá laparoskopicky, takže chirurg sleduje na obrazovce nad operačním stolem zvětšený detail okolí ledviny, který odhaluje mikrokamera uvnitř těla. Je to složitější chirurgický výkon než našití ledviny příjemci. Téměř po třech hodinách je ledvina odebrána, sestry ji promývají speciálním roztokem, balí do plastového obalu a zahrnují ledem. Mimo tělo bude přibližně dvě hodiny. Dárce odvážejí a pan Ladislav už čeká v předsálí.

Žíly a tepny propojeny

Finále operace. Chirurg Jiří Froněk nechává zapnout velkou obrazovku, která v detailu snímá transplantovanou ledvinu. Žíly i tepny jsou propojeny. Tak jak do ledviny proudí krev, orgán během několika vteřin změní barvu z bílé na sytě růžovou. Je to první známka toho, že orgán v těle příjemce funguje. Ale přesto nemusí být vyhráno.

Ani pro dokumentaristu všechno tímto momentem zdaleka nekončí. Natáčím ještě další dva měsíce, pak ještě zvuky upravit, sestříhat, poskládat a rozhodnout, co je z více než osmi hodin záznamu nejdůležitější. Je to krásná práce, zvlášť když mohu posluchačům nabídnout záběry z míst, kam by se jinak nedostali. A v případě tohoto dokumentu i proto, že mohu přinést svědectví o dvou báječných lidech z jižní Moravy a špičkovém lékařském týmu, který zachránil už mnoho lidských životů.

Bronislava Janečková, dokumentaristka

Snímky Bronislava Janečková