Číslo 23 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s výtvarníkem.
Adolfem Bornem.

Pavel Kácha, publicista

Dočkej času, nepřející spojenče!

Ačkoli máme se zvířaty mnoho zkušeností, stále máme nepříjemnou tendenci je podceňovat. Ono to začíná záhy, už někdy v útlém dětství, kdy nám mamínky v obrázkových knížkách (dnes asi spíš v tabletech) představují například lva jako krále zvířat. A hned hrdě a neskromně dodávají, že ovšem člověk je pánem všeho tvorstva. Malý a dosud negramotný páníček tvorstva je v tom nebezpečném věku, kdy je ochoten uvěřit téměř všemu. Tak to samozřejmě bere vážně. V jeho mozečku je to tvrzení uloženo a utvrzeno. Trvá to někdy mnoho let, než si uvědomíme, že to byla opravdu, ale opravdu falešná slovíčka. Zvířata nepotřebují sama sebe přesvědčovat, kdo je jakým pánem. Nehodlají se o tom s nikým bavit. Vědí své a dokazují to sobě i nám činy. Maně si vzpomínám, že jsem na internetu viděl dlouhou sekvenci s drzou opicí a tygrem. Opice tu pruhovanou kočku důsledně provokovala a popichovala. Dokonce ji pohlavkovala. Byla to čirá zlomyslnost, a tak bylo jasné, že tygr, což je zajisté nejméně bratranec „pána zvířat“, z toho byl opravdu otrávený. Ale vzhledem k tomu, že se za primátem, který hbitě unikal z jeho dosahu do korun stromů, nebyl schopen dostat, byl vlastně bezmocný. Provokatér se podle všeho skvěle bavil.

Pokud žijete s nějakým zvířetem, vsadím se, že vám nejednou dokázalo, kdo je tady pánem. Uondaným majitelům psů to vůbec nemusím vysvětlovat, viděl jsem jich mnoho vracet se z osvěžující procházky s psíkem ve stavu naprostého vyčerpání. Jejich miláček vesele vrtěl ocáskem a na konci vodítka vlekl pána tvorstva, který byl schopen myslet nejspíš jen na rychlou lékařskou pomoc. To je jasný příklad fyzické převahy. Je tu jasná i převaha intelektuální. Pokud jste si jí dosud nepovšimli, budete brzy konfrontováni s neúprosnou realitou. Ale vy jste si jí jistě už povšimli. Sám jsem mnohé pochopil ve chvíli, kdy se na chalupě spřátelený kocour Pirát pokusil packou otevřít ledničku a vzít si tam něco chladného na zub. Přišel jsem v poslední chvíli, abych tomu zabránil. Jinak by ten černý tvor určitě vyplenil naše zásoby jídla na celý víkend. Kočky a kocouři sice nedisponují širším mimickým rejstříkem, jejich pocity se však dají zčásti vyčíst v očích. V očích Pirátových četl jsem po zmaření pokusu o loupež potravin znechucení a rozladění. Jako by chtěl tím pohledem říci: „Dočkej času, nepřející spojenče!“