|
|
 Komisař
Maigret z Prahy
„V jeho podání cítíte přes celuloid i vůni cibulačky, kterou
si komisař Maigret dává někde v pařížském bistru…“ Tak
popisoval Rudolf Hrušínský svůj obdiv k filmovému Maigretovi
Jeana Gabina, a přitom jeho rozhlasový Maigret dokázal
přesně totéž. Hrušínského maigretovky patří v rozhlasovém e-shopu
Radioteka.cz právem mezi nahrávky, o které je největší
zájem. Jak si všímají znalci rozhlasové historie, obsazení
hlavní role bylo prý od začátku jasné: Rudolf Hrušínský svou
„hlasovou fyziognomií“ přesně odpovídal románovému
Maigretovi a byl také dlouholetým blízkým spolupracovníkem
režiséra Jiřího Horčičky.
Ostatně zvukových důkazů, jak na sebe oba pánové při práci
„slyšeli“, najdete v Radiotéce hned několik. Patří mezi ně
samozřejmě nejen experimentální klasika – Čapkova Válka s
Mloky –, ale také sevřené mikrodrama Milana Uhdeho Výběrčí a
dramatizace povídky Arnošta Lustiga Člověk ve velikosti
poštovní známky. Hrušínského herectví v Uhdeho rozhlasovém
monodramatu charakterizuje Alena Štěrbová jako „vynikající
hereckou studii, která šokuje koncentrací demagogie,
bezohlednosti a lži a také poslušné přizpůsobivosti“. I po
letech zůstává Hrušínského monolog v Horčičkově režijním
vedení působivou metaforou o spojení nekontrolované moci a
násilí. A k velkým postavám z rozhlasové „herecké knížky“
Rudolfa Hrušínského se řadí i múzický, chladnokrevný německý
poddůstojník Oberg v Lustigově válečné miniatuře. Není divu,
že si obě inscenace po své premiéře v druhé polovině
šedesátých let na další reprízy počkaly až do politických
změn na podzim roku 1989.
Dlouholetou práci Rudolfa Hrušínského pro rozhlas v
Radiotéce dokumentují už celkem tři desítky titulů, které
věrně odrážejí Hrušínského umění – od mistrovského přednesu
poezie (Máchův Máj – studiové zpracování vyhledávaného
programu pražské Violy) přes postavy v příbězích pro děti
(Čapkova pohádka O princezně solimánské nebo Vančurův
roztomilý Kubula a Kuba Kubikula) až po velké dramatické
role, z nichž jako novinku nyní zařazujeme například
seriálové zpracování Gončarovova Oblomova. Oblíbenou je také
četba pamětí Jaroslava Seiferta Všecky krásy světa, v níž
jako by se mezi řádky v tichých zamyšleních a v Hrušínského
úsměvu prolínaly i chvíle vzácného přátelství herce a
básníka.
„Na podivuhodné řece Orši leží město dobré pověsti a dobré
vody. Voda vyvěrá na stinných místech a devět
nejmohutnějších pramenů, zachycených devaterou studnicí, je
označeno jmény devíti Múz. Jde o lázně Krokovy Vary…“ Kdo by
neznal Vančurův text Rozmarného léta. Stejně jako ve filmu i
v rozhlasové dramatizaci a režii Josefa Melče se Rudolf
Hrušínský stal majitelem plovárny Antonínem Důrou, v dalších
rolích se mimo jiné představili Josef Kemr, Vlastimil
Brodský a Dana Medřická a jako trojice vypravěčů Jiří
Adamíra, Alena Vránová a Jiřina Jirásková.
A pokud si v Radiotéce vyberete právě Melčovo věrné
zrcadlení Vančurovy češtiny v ústech velkých českých herců,
nezapomeňte ani na titul s podobným názvem: Rozmarná léta
Jiřího Menzela, autorské čtení, v němž charakteristický
Menzelův hlas zastupuje autobiografické projekce na plátně
vlastní paměti. Coby malý prostý kamínek v dlouhé řece
vzpomínek tu samozřejmě nechybí ani kapitola věnovaná
spolupráci a přátelství s Rudolfem Hrušínským. „Nedá mi to,
ale musím se pochlubit. Do jednoho časopisu pro mládež se
zeptali Rudolfa, co říká Chaplinovu výroku, že filmař by měl
v očistci vidět všechny svoje filmy. Rudolfova odpověď je
pro mne nad všechny medaile: ‚Těším se na filmy Jirky
Menzela!‘ Z lidí, kterým jsem mohl být nablízku, se mi asi
po Rudolfovi stýská nejvíc.“
Robert Tamchyna, dramaturg mluveného slova Radioteka.cz
|
