|
|
 Pavel
Kácha, publicista
Chvála stolních společností
Vždycky je dobré zamyslet se nad pokrokem, kterého se
podařilo lidstvu dosáhnout na dlouhé cestě věky. Třeba jen
kosmický výzkum – „malý krůček pro člověka, ale velký skok
pro lidstvo“. Ale i další – osobní počítač, vychytralý
telefon, hamburger od McDonalda, Organizace spojených
národů, objev Higgsova bosonu (nevím, co to je, ale je to
pokrok), šroubovice DNA, jaderné zbraně, televizní seriály
(často stejně účinné), mikrovlná trouba a tak dále a tak
podobně.
Pak je tu ještě pokrok, kterého dosahují jednotlivé státy a
národy – u nás třeba mladá demokracie, kuponová privatizace,
dálnice, nejdražší tunel a nejlepší tuneláři, nejchytřejší
prezidenti, metanol a etanol a naopak, Opencards, Úsvit a
jiné veřejné věci.
A jsou tu také úspěchy rodinné a osobní, které si do tohoto
neúplného výčtu, prosím, doplňte sami.
Ale to není všechno. Myslím, že je v naší dramatické době
jen málo prokazatelně tak užitečných a příjemných jevů, jako
jsou stolní společnosti. Ano, pokud nemáte společnost
přátel, s nimiž se pravidelně setkáváte v nějaké útulné
kavárně nebo hospůdce, nevíte, o co přicházíte.
Stolní společnosti vznikají spontánně. Na to, abyste
založili stolní společnost, nemusíte vypisovat žádné
výběrové řízení a nemusíte obtěžovat ministerstvo vnitra.
Stačí občas jen posedět s přáteli, s nimiž je vám dobře.
Většinou se v nich probudí přirozená touha setkat se znovu.
A hned je tu společnost lidí, kteří si nejsou lhostejní a
mají podobný pohled na děje a události našeho složitého
světa. Většinou z něj jsou trochu zděšeni a zmateni. Snaha
orientovat se ve složitostech je potom hlavním programem
pravidelných zasedání stolních společností.
Přátelé tu jsou s námi a rozhodně nás nenechají napospas
nebezpečným a destruktivním tlakům, jaké přinášejí například
libůstky televizních moderátorů, prezidentů a představitelů
politických stran a hnutí. V družném kolektivu stolní
společnosti si můžeme snadno ověřit, že spousta hloupostí,
jimiž nás někteří ze zmíněných činitelů a mnozí další
neúnavně obdařují, jsou opravdu jen hlouposti, jak jsme se
původně správně domnívali. Sdílíme tak své zkušenosti a
poznatky. Je to osvěžující.
Stolní společnost je terminus technicus. To znamená, že
život takové společnosti se nemusí nutně odehrávat u piva
nebo vína v nějakém konkrétním prostoru či pohostinském
zařízení, kde mají stůl příslušné velikosti. Členové
společností často a rádi také zacházejí či zajíždějí do
hospod a kaváren vzdálenějších. Je to logická součást jejich
přirozené zvídavosti a sportovního ducha. Opravdovým
požehnáním je, když se zkraje léta otevřou letní zahrádky a
umožní tak členům stolních společností takříkajíc přímý
kontakt se vzduchem a aktuální realitou. Pamatuji a s úctou
vzpomínám na společnost, která jakkoli byla především
stolní, nesla název Klub stravování v přírodě. Náplň její
činnosti nebyla jen osvětová a besední činnost v
interiérech, ale také praktická kulinářská činnost v
přírodě. Ještě dnes s dojetím vzpomínám, jak jsme v minulém
režimu statečně stávali frontu na maso, které jsme potom v
některém příjemném koutě naší krásné vlasti společným úsilím
lidí i ohně proměnili v živáňskou pečeni nezanedbatelné
kvality.
Osobně jsem členem několika stolních společností. Asi tří či
čtyř. Jejich počet se nedá určit přesněji, protože se
vzájemně prolínají a ovlivňují. To je jejich velice dobrá
vlastnost – nikoho nediskriminují a nikdy v nich nenastane
žádná nuda či tematická nouze.
Ano, žijeme v podivném světě, v němž se může stát, že lidé
si budou jen telefonovat nebo mailovat. Budou zcela v moci
nějakých technických zařízení a médií. Přestanou se vídat a
přestanou spolu mluvit. Zařízením, které tomu může úspěšně
bránit, je stůl a pár židlí. To je ten pravý hardware.
Software obstarají lidé kolem stolu. Dělají to rádi a dobře.
Viděno zvenčí možná stolní společnost připomíná trochu
parlament. Také se tu diskutuje. Ale lidé se tu vzájemně
neurážejí a nepřekřikují. Nepoužívají ani obstrukcí. Váží si
totiž času, který je tu vzácný a léčivý. |
