Číslo 17 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s herečkou.
Taťjanou Medveckou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Radko Kubičko, komentátor ČRo

Pravda a propaganda v mediální válce

To, že prvním poraženým ve válce bývá pravda, je všeobecně známo. A válka se tu vede, a ne zas tak daleko za našimi humny. Východní Ukrajina je zmítána konfliktem, při kterém se obě strany snaží vítězit nejen na bojové linii, ale chtějí ve svůj prospěch ovlivnit i světové veřejné mínění. V mediální době je to ještě patrnější.
Termín propaganda bývá přitom často skloňován a často se užívá jako kladivo na názory druhé strany: Pravdu máme my, co tvrdí druzí, je propaganda. Z toho vyplývá, že toto původně latinské slovo má nyní převážně negativní nádech, propaganda je něco jako manipulace, lež, posunutá fakta. Přitom původně měla propaganda význam neutrální jako způsob šíření informací a názorů, které měly něco potvrdit, pro něco získat veřejné mínění.
Tak tomu bylo i v původním významu: Slovo propaganda pochází z latinského názvu církevní kongregace pro šíření víry a znamenala právě ono šíření, v tomto případě jisté ideologie, pro kterou mnozí dnes také nemají pozitivního slova. Odtud asi ten pejorativní nádech. Šířit ovšem nějaké informace, nějaký světový názor nemusí být ještě činností zlotřilou. Svět byl vždy prostorem pro soužití i boj idejí, a když se tak dělo formou nenásilnou, společnost to obohacovalo.
V tomto smyslu by snad propaganda nemusela mít tak špatnou pověst. Faktem ale zůstává, že i pro vysloveně hanebné praktiky ovlivňování veřejného mínění se slovo propaganda běžně užívá. Řekněme, že ve zmíněném rusko-ukrajinském konfliktu mají obě strany nějakou svou pravdu. Ukrajinci se chtějí emancipovat, nemají už zájem žít pod ruským vlivem a orientují se na Západ. Jejich stát není ideální, ale je mezinárodně uznaný. Má své problémy a není prost nacionalismu a radikálních sil. Velmi neobratně řeší otázku svých národnostních menšin. Rusové zase prožívají trauma ze zmenšení svého státu, těžce nesou, že jejich příslušníci jsou v nějakém státě národnostní menšinou, a děsí se recidiv minulosti, které souhrnně nazývají fašismus.
A jsme u propagandy. Obě strany vynášejí své trumfy a zveličují problémy protivníka. To, že ruská strana má přece jen navrch, dokázal nedávno údajně dokumentární film, odvysílaný ruskou státní televizí, s názvem Krym – cesta domů. Je až neuvěřitelné, že takové dílo mohou ještě někde považovat za autentický dokument. Západní média si ho všimla hlavně proto, že obsahoval rozsáhlý servilní rozhovor s Vladimirem Putinem, ve kterém prezident přiznal v rozporu se svými předchozími prohlášeními, že na Krymu v době referenda operovali neoznačení příslušníci ruské armády. Přiznal tím lež jako svou pracovní metodu a navíc připustil, že v případě potřeby uvažoval i o aktivaci jaderného potenciálu své země. Film ovšem vynikal dalšími propagandistickými metodami, názorové odpůrce častoval hanlivými nálepkami, jejich protestní akce měl za zmanipulované a organizované zahraničními centrálami.
I když západní média nejsou ideální, těžko si představit, že by někdo seriózní něco takového vyrobil a odvysílal. Západní novináři by také pokládali svým politikům ostré polemické otázky a nekývali by hlavou jak ten podivný žurnalista v ruském filmu.
Je možné se ptát, co myslí proruští propagandisté tím, když naopak západní média viní z propagandy. Žádné oficiální instrukce nemají, každé médium vlastní někdo jiný a existuje nedělitelná svoboda projevu i po projevu. Jednostranné pohledy samozřejmě jsou tu také, ale často je to spíše neprofesionalita, nebo prostě silný názor daného média. Veřejnoprávní média bývají také někdy obviňována z jednostrannosti a propagandy. Jenže to dělají často ti, co sami propagandu provozují.
Možná by se všechny strany takových sporů, co je a co není propaganda, měli zamyslet nad starou mediální zásadou: Úplně nejlepší propagandou každé myšlenky je pravda. A posláním opravdu kvalitních médií, především veřejnoprávních, je pravdu hledat a podrobovat kritickým analýzám každé sdělení, které se jako neotřesitelná pravda tváří, včetně těch vlastních.



  Pravda a propaganda...
  Jak to slyší Radko Kubičko
 
  Co přináší vítr ze slatin
  Nalaďte si
 
  Komiks jako rozhlasový seriál
  Téma