Číslo 10 / 2015.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s primabalerínou.
Nikolou Márovou.

Tu Ameriku předeženeme, to je jisté…

Jedním ze symbolů „normalizace“ poměrů v Československu po roce 1968 byla výměna na postu prezidenta. Nemocného Ludvíka Svobodu vystřídal v květnu 1975 Gustáv Husák. V onom roce 1975 se toho ale stalo daleko víc. Otevřeny byly kupříkladu obchodní domy Kotva a Máj. Výročí prvních „chrámů“ pro koupěchtivé se v sobotu 7. března ve 21.10 bude věnovat pravidelný cyklus Českého rozhlasu Plus s názvem Historie Plus.

Dokončení moderní nemocnice v severočeském Mostě, nová chemička v Kralupech nad Vltavou, zcela nový areál Vřídelní kolonády v Karlových Varech, moderní a největší pražská pekárna v Michli, nová Labská bouda – a třeba také čtvrtá spartakiáda nebo světově unikátní přesun děkanského chrámu v Mostě…

Peníze je třeba utratit

Plánovači normalizace mohli na cestě ke šťastným zítřkům odškrtávat jednu položku za druhou. Napříč republikou se stavěla dálnice, v Praze už byla v provozu jedna trasa metra a stavěla se další. Normalizační režim tak vysílal občanům jednoznačný signál: Socialistické Československo je dobré místo k životu.
A naprostá většina obyvatel to akceptovala – právě do první poloviny sedmdesátých let minulého století se datuje mohutná populační vlna. V roce 1974 se v Československu narodilo vůbec nejvíc dětí od konce druhé světové války. Bylo to období podnikových bytů, masově dostupných škodovek a levných novomanželských půjček. A když už jsou peníze, musí být i místo, kde je utratit.
Právě na jaře roku 1975 se v Praze objevila taková místa hned dvě. Nejprve byl 10. února otevřen obchodní dům Kotva, o dva měsíce později, 21. dubna, následoval obchodní dům Máj. Pokud snad náhodou obyvatelé vnímali nové obchodní domy jen jako příležitosti k dalším nákupům, komentáře – třeba v Rudém právu – měly daleko ideologičtější charakter: „Rychlé a včasné uskutečnění výstavby je konkrétním výrazem péče stranických a státních orgánů o rozvoj socialistického obchodu.“

Chrám pro koupěchtivé

Po otevření Kotvy zmizelo z pražských ulic více než dvě stě padesát malých obchůdků a jejich stažené rolety v zapadlých uličkách dotvářely kolorit města ještě dlouhé poté. Už tehdy byla Kotva vnímána jako pomyslný „chrám“ pro koupěchtivé. Vesnické zájezdy, mířící za památkami města, nemohly vynechat nákup v Kotvě. A nešlo jen o našince. O dojmu, jaký Kotva udělala například na sovětské turisty, svědčí skutečný zážitek jedné české průvodkyně. Skupina návštěvníků ze Sovětského svazu poslední večer vyhodnocovala v hotelové restauraci zájezd do Prahy včetně návštěvy nově otevřeného obchodního domu – a vedoucí výpravy si už nevšiml přítomnosti právě nenápadné české průvodkyně. Pro své lidi vyhodnotil pobyt v Praze takto: „Soudruzi, tu Ameriku předeženeme, to je jisté! Ale takovou úroveň, jakou jsme viděli tady v Československu, takovou nebudeme mít nikdy!“

Je libo kotoučový magnetofon?

Jenže nic netrvá věčně. Koncem sedmdesátých let se možnosti státu na podporu velkorysé sociální politiky vyčerpaly. Mírný hospodářský vzestup počátku sedmdesátých let se stal minulostí, hospodářství přešlo do stagnace a technologického zaostávání. Projevilo se to i v obchodech. Ano, Kotva i Máj byly plné zboží… ale často neprodejných předmětů, jako byly například legendární kotoučové magnetofony, které Československo hromadně vyrábělo ještě v roce 1987 jako jedna z posledních zemí světa. Jen tu a tam se podařilo nabídnout zákazníkům něco lepšího z dovozu, co se do běžné obchodní sítě nedostalo. Byly to ale spíš výjimky než pravidlo.
Jak fungují obchodní domy Kotva a Máj dnes, čtyřicet let po otevření? Nakolik se podařilo „převést“ je do dnešní tvrdé konkurence nákupních galerií a shopping parků? Co znamenaly tyto obchodní domy pro normalizační režim? A co si o těchto objektech myslí architekti a památkáři? Na tyto a další otázky se ve vysílání Českého rozhlasu Plus pokusí odpovědět další pořad z cyklu Historie Plus.

David Hertl, redaktor ČRo Plus