|
|
Na startovní čáře světovosti
Dokument Vlna vs. břeh není tradiční, systematicky
poskládaný komplexní portrét, ale vzácně imaginativní
výpověď o tvorbě a tvůrcích. Hrdiny a zároveň výraznými
spoluautory jsou slovenští fotografové zvučných jmen – Jano
Pavlík, Rudo Prekop, Vasil Stanko, Tono Stano, Martin Štrba,
Miro Švolík, Kamil Varga a Peter Župník. Pohled režiséra,
jednoho ze zúčastněných tvůrců, Martina Štrby, zdánlivě
bezstarostně těká od jedné osobnosti ke druhé, od
juvenilních kreativit k umělecké i lidské zralosti.
Nepokojný sled obrazů však minutu od minuty roste do krásy.
Je to filmová esej a zároveň originální galerie – přehlídka
výtečných fotografií představující zároveň i cestu, která k
nim autory vedla, jejich hledání, inspiraci, vidění světa.
Prvním společným jmenovatelem slovenské fotografické „nové
vlny“ se stalo studijní a umělecké prostředí katedry
fotografie na FAMU v osmdesátých letech s nezapomenutelným
profesorem Šmokem v čele, na což tvůrci vděčně vzpomínají.
Zde se vytvořily základy jejich umění, přístupu k životu a
tvorbě i celoživotní generační spřízněnosti. Řada z nich
zůstala v Praze natrvalo či se do Česka pravidelně vrací.
Však se také na tvorbě i produkci dokumentu podstatně
podíleli čeští partneři.
Martin Štrba je jako kameraman podepsán pod filmovými díly
vysokých kvalit v Česku i na Slovensku, například Je třeba
zabít Sekala Vladimíra Michálka, Zahradou Martina Šulíka,
Hořícím keřem Agnieszky Holland. Patřil – a stále patří také
k takzvané nové vlně slovenských fotografů, jejichž tvorba
už léta dosahuje světové úrovně. Pohlíží na své generační
druhy z nadhledu i zevnitř, zachycuje je v dynamickém
pohybu, objevuje zdroje, z nichž vychází jejich talent.
Dokáže říct cosi podstatného o jejich energii, originalitě,
hravosti. Získal mnoho archivních materiálů, provázel
přátele na cestách, natáčel svědectví o současných
aktivitách, nevyhýbal se dramatickým, ba smutným událostem.
Pohotově zachycoval, skvěle stříhal.
Je dobře, že Štrbův dokument podává svědectví i o přirozené,
jaksi samozřejmé česko-slovenské spřízněnosti. A také o
přátelství, jakých v uměleckém světě nebývá mnoho.
Agáta Pilátová, filmová publicistka
Foto Aerofilms |
