|
|
 Jak to bylo s Lidicemi
Projekt filmových Lidic má dlouhou historii, spisovatel a
scenárista Zdeněk Mahler snad půlstoletí kroužil kolem záměrně
zasutých a nezveřejněných podrobností, než sepsal příběh
opřený o dvě základní tematické linie. Jednak připomenul
milostné pletky natolik osudově zauzlené předstíráním odboje,
až zavdaly podnět k výstražnému německému úderu, jednak
přiblížil osudy jediného člověka, jenž se vyhnul údělu
lidických mužů, protože v té době seděl ve vězení. V hádce
totiž zavraždil vlastního syna...
Lidice měla původně natáčet Alice Nellis, dosud poutající
pozornost zejména citlivými sondami do složitého mezilidského
soužití, ale vážné onemocnění přimělo výrobce, aby ji
nahradili Petrem Nikolaevem. Jako kdyby jej inspirovala
Wajdova Katyň, i on upřednostnil výrazově tradicionalistické
pojednání osudových náhod, modelovaných tak, aby napomohly k
co nejhlubšímu souznění s chybujícími hrdiny, navzdory všemu
hodnými soustrasti, ne-li přímo obdivu.
Zvláště postava Františka Šímy (Karel Roden), chlapa
zanášejícího své zchromlé ženě (Zuzana Bydžovská), který poté
(podle filmu spíš nešťastnou souhrou okolností) probodne v
opilosti útočícího syna, podléhá zjevnému povahopisnému
přetvoření. Za mřížemi muž do nekonečna zpytuje svědomí, na
mysl se mu opakovaně vkrádají podrobnosti tragického činu,
jehož průběh se tak i před diváky pozvolna odkrývá, neboť na
poprvé nebyl ukázán. Sekvence, kdy se vrací do rodné vsi, aniž
tuší, že neexistuje, náleží k dramatickým vrcholům celého
vyprávění.
Ve filmu se tak protínají dvě spíše mimoběžné roviny – jednak
zničení Lidic a co tomu předcházelo, jednak příběh člověka,
jehož osobní kalvárie se počne odehrávat až poté, zejména pak
po válce, kdy jeho přítomnost a vůbec celá existence se
naprosto míjejí s pěstovaným mučednickým kultem. Jako by
tvůrci neměli ujasněno, co a jakým průzorem vlastně chtěli
vyprávět.
Opomenuty zůstaly postavy, na nichž se možná výstižněji
odrážela bezvýchodnost doby – jen rozkreslen je český četník
(Roman Luknár), jenž se bál odmítnout povýšení na velitele a
poté se musel spolupodílet na likvidaci Lidic, nemluvě o
filmovém štábu, který zkázu vesnice natáčel. Rovněž Šímova
„nežádoucí“ postava by dozajista lépe fungovala až v kontextu
poválečném, jak film ostatně také naznačuje. Takto převážila
uctivá pocta mučednictví. Ale nic proti tomu.
Film Lidice uvede ČT1 v televizní premiéře v neděli 10. června
ve 20 hodin.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
