Číslo 43 / 2011.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s moderátorem.
Alešem Cibulkou.

Al Di Meola: Na Piazzollu myslím každý den

Není na světě mnoho slavnějších jazzových jmen, než je Al Di Meola, kytarista, který se proslavil fúzí jazzu s rockem, ale postupem let v jeho hře přibylo vlivů flamenca, world music i klasické hudby. S Johnem McLaughlinem a Paco de Lucíou patřil do tria kytarových virtuózů, které v osmdesátých letech ohromilo společnými recitaly i nahrávkami, spolupracoval i s dalšími osobnostmi napříč žánry – od Chicka Corey a Jeana-Luca Pontyho po Carlose Santanu nebo Phila Collinse. Jak ale přiznává v exkluzivním rozhovoru pro Týdeník Rozhlas, největší vliv na něj měla a stále má osobnost Astora Piazzolly. V pátek 21. října se Al Di Meola objeví v Česku – jako hlavní hvězda jazzového festivalu v Přerově.

S kytarou jste začínal v devíti letech. Vybral jste si ji sám, nebo to bylo přání vašeho okolí?

Vybral jsem si ten nástroj sám. Ale až poté, co jsem vyzkoušel akordeon, byl jsem na jedné nebo dvou hodinách. V té době se ale stala populárním nástrojem elektrická kytara a já jsem chtěl začít s ní. Naštěstí místní obchod s hudebními nástroji měl skvělého učitele, znalého především jazzové hudby.

Už ve dvaceti jste se stal členem skupiny Chicka Corey považovaného za vůbec nejvlivnějšího jazzového hudebníka všech dob. Splnil jste si sen?

To určitě byl splněný sen, dokonce víc než sen. Chick Corea měl na mou hudbu obrovský vliv.

Proslul jste jako kytarista využívající latinské rytmy a hodně vás inspiroval argentinský skladatel a bandoneonista Ástor Piazzolla. Setkal jste se s ním osobně?

Ástor a já jsme se stali docela dobrými přáteli, vlastně on obdivoval moji hru a hudbu ještě předtím, než jsem v roce 1984 poznal jeho skvělou muziku já. On je víc než jakýkoliv jiný muzikant ten, na koho myslím každý den a kdo každodenně ovlivňuje můj hudební život, dokonce i po své předčasné smrti.

Jednou z vašich nejslavnějších nahrávek je živé album Friday Night in San Francisco, které jste natočil s Johnem McLaughlinem a Paco de Lucíou. Vzniklo už před třiceti lety – vracíte se k němu jako posluchač?

Nikdy nic neposlouchám doma, ani tohle ne! I když někdy si pouštím stará videa na Youtube. V tomhle bandu, s Johnem a Pakem, jsme nahráli i studiové album Passion, Grace and Fire, ale celý svět zná zřejmě hlavně tu živou nahrávku. To je hodně slavný kousek.

Spolupracoval jste i s pražským rodákem Janem Hammerem. Tenkrát jste hodně experimentoval se zvukem elektrické kytary. Jak na to vzpomínáte?

Člověče, ten chlap byl senzační! Jeho hra byla dokonalá a na syntetizátoru frázoval dokonce líp, než většina kytaristů!

Na festivalu v Přerově se představíte se svou skupinou New World Sinfonia. Co budete hrát?

Hudbu z mého nového cédéčka Pursuit of Radical Rhapsody, dále vybrané kousky z několika jiných nahrávek a vše ještě promícháme s několika oblíbenými skladbami Ástora Piazzolly.

Milan Šefl
(S laskavým přispěním tlumočnice a překladatelky Veroniky Prágerové)