|
|
 Pozdě, ale přece něco…
Titulek odkazuje k tomu, co zájemci o výtvarné umění u nás
dobře vědí: že se totiž Národní galerie, jakožto sbírkotvorný
ale i výstavní galerijní organismus pod ředitelováním Milana
Knížáka opožďovala za svými možnostmi. Vícekrát byla v této
souvislosti coby vzor i alternativa připomenuta Galerie
Rudolfinum, leč její program byl a je v názoru současnější,
výtvarně aktuálnější a proto snad i jiný, než jaký by uvítali
ctitelé umění zejména z řad střední a starší generace. Tedy ti
, kdož se domnívají – po mém soudu oprávněně – ,že za všemi
těmi „impresionisty a Picassy“- nemusí jen cestovat do
bližšího či vzdálenějšího zahraničí, leč mohou se s nimi
setkat na domácí půdě a to právě v takové budově, jakou je
Veletržní palác. (Pamatuji se ostatně, že jeho rekonstrukce
před téměř dvaceti lety k takovému užití cílila.)
Uplynulo tedy drahně čase, než se alespoň jedna z výstavních
prostor této budovy dočkala skutečného počinu: Výstavy s
chlubným názvem Monet – Warhol, vzniklé přirozeným, v jiných
případech však dlouho odmítaným způsobem „zápůjčky za
zápůjčku“. Takzvaná Batlinerova sbírka, tvořící těžiště
zapůjčené kolekce, vznikala téměř půl století a stala se
jednou z nejvýznamnějších soukromých evropských sbírek
moderního umění. Manželé Rita a Herbert Batlinerovi se na
počátku své sběratelské činnosti zaměřovali především na dílo
Alberta Giacomettiho, po něm následovala jména dalších mistrů
„klasického moderního“ umění. Jejich sběratelské úsilí se
v posledních dvou dekádách upřelo k umění současnému,
reprezentovanému vrcholnými díly evropských i amerických
malířů. Na počátku roku 2007 pak odkázali Batlinerovi svou
sbírku, čítající tři stovky děl, vídeňské Albertině.
 V Praze je takto představen soubor osmdesáti děl moderního
světového umění. Jeho těžištěm jsou slavná díla
impresionistická (Claude Monet), fauvistická (Henri Matisse a
Pierre Bonnard), tvorba představitelů ruské avantgardy a
abstrakce (El Lisický, Kazimír Malevič, Vasilij Kandinský),
jakož i surrealistů (René Magritte a Max Ernst). Z poválečného
období pak zahrnuje práci vůdčích osobnosti umění evropského i
amerického (Jeana Dubuffeta, Yvese Kleina, Francise Bacona,
Roye Lichtensteina, Lucia Fontany, Andyho Warhola, či Sol
LeWitta). Autory výstavní koncepce a kurátory jsou za
rakouskou stranu ředitel vídeňského muzea Albertina Albrecht
Schröder, z české strany pak Tomáš Vlček a Olga Uhrová ze
Sbírky moderního a současného umění NG. Výstavu lze shlédnout
do 7. ledna.
Jaroslav Vanča, výtvarný teoretik
|
