Číslo 43 / 2007.

V TOMTO ČÍSLE:.
Rozhovor s hercem.
Sašou Rašilovem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 

Rudolf Křesťan, publicista

Ťukání na čelo atd.

Šimpanzi používají jednatřicet vyjadřovacích posunků. Zjistili to odborníci zabývající se výzkumem primátů. Domnívám se, že neméně zajímavý by byl číselný údaj, který by kvantifikoval, kolik gest užívají zmínění vědci. Odhaduji, že víc, vezmu-li v potaz i rozčilená gesta za volantem, kdy jistě i nejeden vědec si ťuká na čelo, aby druhému šoférovi naznačil, co si o něm myslí.

Ač lidstvo vládne řečí už po nějaký čas, gest jsme se zdaleka nezbavili. Naopak – jako by jich přibývalo. Před vznikem aut mohl vozka při míjení druhého povozu vynadat protijedoucímu kočímu pěkně od plic. Čas jejich míjení byl pro takový slovní atak dostatečný. A hlavně – oba aktéři na kozlíku nebyli od sebe odděleni předními skly. V interiéru auta se proměňujeme vůči druhému řidiči v němoherce.

Vzhledem ke skutečnosti, že současný člověk je většinou řidičem, nelze se divit, že posunkové etudy za volantem se pak podvědomě přenášejí i mimo útroby vozu. Viz následujících několik příkladů z letošního roku.

Fotbalista Milan Baroš si při jednom z utkání francouzské ligy ucpával v blízkosti kamerunského obránce Stéphana Mbiy okázale nos a mával před ním rukou, jako by rozháněl nepříjemný zápach. Gesto vyvolalo podezření z rasistického chování.

Podobně tomu bylo u sparťanského fotbalisty Pavla Horvátha, když při utkání s Viktorií Žižkov opakovaně zvedl pravici způsobem připomínajícím hajlování.

Jiným gestem zaujal televizní diváky premiér Topolánek, když v poslanecké sněmovně vztyčil prostředník své ruky. Mezinárodně vžitý význam tohoto posunku je: „Jdi do – atakdále.“ Případně: „Můžeš mi – atakdále.“ Nebo: „Jsi – atakdále.“ Opakovaným vysíláním televizního záběru se náležitě doučili i ti diváci, kterým dosud tato důležitá znalost chyběla k všeobecnému vzdělání.

Gesto zjevně směřovalo k opozičním poslancům. Bizarní bylo, když jeden z koaličních politiků chtěl zachránit premiérovu reputaci následujícím veřejným vyjádřením: „Já jsem to pochopil tak, že mi premiér ukazoval, že jsem jednička.“

Jestliže řada slov zvetšela nadužíváním a ztratila na síle, posunkům jejich síla zůstala. V rámci globalizace lze postupně očekávat i rozšíření jižanského gesta, oblíbeného zvláště na Apeninském poloostrově a znamenajícího „Ty paroháči!“ Italské slovo „cornuto“ je prstově vyjádřeno vztyčeným malíčkem a ukazováčkem. Výsledně jsou z toho symbolické rohy. To je gesto do pranice.

Jestliže jsem naznačil, že automobilismus je výrazným tréninkem pro gestické akce, je na místě zmínit se i o skutečnosti, že do jisté míry je na ně zaděláno už v ranějším věku. Dělání dlouhého nosu a vyplazování jazyka patří k dětskému repertoáru. Albert Einstein si dětství prodloužil až do dospělosti, jak vyplývá z jeho světoznámého portrétu s vypláznutým jazykem.

Významem rozličných gest se podrobně zabývají specialisté zkoumající mimoslovní komunikaci. Jeden z nich – docent Jaro Křivohlavý – uvedl ve své knize s názvem „Jak si navzájem lépe porozumíme“, že vedle známých gest z oblasti, kde jsme doma, existují i mimoevropská, pro nás možná stejně nesrozumitelná jako jazyk, který neovládáme. Autor uvádí na příkladu indického tance Natja Šástra, že smyslu předváděných gest je třeba se učit tak, jako se učíme slovům. Gest v uvedeném tanci je vskutku požehnaně. Jejich inventurou bylo vyčísleno 24 různých pohybů hlavy, 4 pohyby krku, 6 pohybů obočí, 24 pohybů očí a 57 významových pohybů.

Bylo by užitečné, kdyby kromě slovníků cizích jazyků byly souběžně vydávány i obrazové slovníky cizích gest. Mohly by nás ušetřit mnoha nedorozumění. A nejen řidičských. Když si například Rus cvrnkne prstem o krk, neznamená to, že by si s námi chtěl zahrát kuličky, ani že ho bolí mandle; je to nabídka ke společnému pití.

Podobný slovník by byl užitečný i v rámci domoviny. Nepochybuji, že existují některá nová gesta mladé generace, která jsou nám starším neznámá. Ovšem jejich znalost by nám mohla rozšířit obzor. V takovém naučném slovníku by byla zahrnuta i gesta přicházející k nám postupně ze světa. Takto se u nás před časem ujalo například gestické vyjádření nadlehčujících uvozovek: za pomoci obou rukou, jejichž ukazováčky a prostředníčky hrábnou do vzduchu. K novějším – původně zahraničním – gestům patří výraz pro telefonování v podobě vztyčeného palce a malíčku ruky přiložené k uchu. Z mládí, kdy jsem ještě sportoval, nepamatuji ani dnes rozšířené vzájemné povzbuzující sympatické plácnutí dlaní dvou spoluhráčů.

Vzniklá obrazová publikace gest by byla podobně záslužným činem, jakým bylo v roce 1988 vydání prvního českého obrazového slovníku znakové řeči. Je doprovozen výkladovými fotografiemi, a protože ho mám doma, tak mohu potvrdit, že je vskutku reprezentativní. Už proto, že je v něm kromě jiných zobrazeno i znakové gesto vyjadřující slovo gesto.


  Rozhovor se Sašou Rašilovem                     Jak to vidí Leo Pavlát                        Jaké bylo dospívat nad propastí