|
|
Definitivní růže Františka Listopada
Autor básní v dalším vydání vltavského pořadu Sladké je žít
(sobota 27. října, ČRo 3 – Vltava, 17.45) a laureát letošní
prestižní Ceny Jaroslava Seiferta byl zapsán v pražské matrice
jako Jiří Synek. Pod případným pseudonymem František Listopad
stačil vydat do roku 1947 sedm sbírek básní a básnických próz.
Po únorovém puči v roce 1948 se už nevrátil z Paříže, kam byl
vyslán jako žurnalista ministerstvem informací. Svůj druhý
domov našel na mořském „konci světa“ – v Portugalsku, kde je
znám jako prozaik, esejista a divadelník Jorge Listopad.
 Do
Čech a na Moravu se ovšem po pádu železné opony vrací často a
pravidelně prostřednictvím svých knížek básní, ale nikdy jako
pouhý návštěvník či host. Vrací se přece do míst, z nichž
citem, myšlenkou a slovem nikdy neodešel. Sám o sobě kdysi
napsal: „Jmenuji se, jak je psáno v Knize Zákonů, a jako každý
občan mám právo na přibližnou totožnost. Nuže, narodil jsem se
v Praze, na Letné (v listopadu 1921) a zemřel pravděpodobně v
Lisabonu (...); mezi těmito dvěma daty a zeměpisnými body – a
také mimo ně – při onom posouvání časových a prostorových
hranic pokoušel jsem se žít čili přežívat, přenocovat,
přezimovat, milovat, psát čili cvičit se v próze, poezii,
esejích a několika jazycích, vyrábět divadlo i operu, filmovat
pro televizi, pěstovat český verš u moře, vyučovat
(antropologii, literaturu, divadlo, operu, sémiologii
prostoru) i učit se například na čínském počítadle nové
aritmetice. Stal jsem se otcem šesti děcek, majitelem několika
vojenských a občanských vyznamenání, více literárních a
divadelních cen, doktorem h. c., celkem však raději šéfem
filiálky než třetím v hlavním stanu. Předstírám, že vím, kam
jdu; můj stín to však ví dřív než já.“
Pořad Sladké je žít je sestaven z Listopadovy sbírky lyrických
próz Chinatown s Rózou, ze sbírky Příští poezie, ale především
z té poslední, oceněné, která vyšla v roce 2007 pod názvem
Rosa definitiva.
Pavel Šrut, básník a překladatel
Foto archiv |
