číslo 38 / 2007 |
|
Jevištní sondy do hlubin trápeného svědomí Zhruba od počátku nového tisíciletí prosadilo se do celostátního kulturního kontextu brněnské Divadlo U stolu (DUS), vedené hercem a režisérem Františkem Derflerem, od roku 2005 jako integrální součást Centra experimentálního divadla. V řadě odborných anket (naposledy při letošním udělování Cen Alfréda Radoka) získává uznání nejen náročnou nepodbízivou dramaturgií s trvalým důrazem na texty duchovní hloubky, ale především pozoruhodnými inscenačními výsledky. Svědčí o tom i obě poslední premiéry z konce uplynulé sezony.
Existenciální a morální rovinu individuální viny a neodvratného trestu zahrnuje i další repertoárová vrstva DUS, čerpající z českých předloh (B. Bridel, K. H. Mácha, J. Zeyer, J. Čep, J. Durych aj.). Nynější dávno zvažované uvedení Erbenovy Kytice (1853) je ovšem netypické v tom, že tu DUS převzalo (ve zprecizované podobě) již deset let po různých „štacích“ uváděné původně karlovarské nastudování herečky Jany Frankové V poli mnoho bylin stojí... Montáž čtyř notoricky známých balad (Svatební košile, Štědrý den, Vrba a dramaturgicky nejlákavější „antimáchovská“ polemika Záhořovo lože) naštěstí není žádným konvenčním scénickým čtením, nýbrž slovně kultivovaným a zároveň jevištně plnokrevným artefaktem: u centrálního polyfunkčního objektu (pařátovitý suchý strom) se tolikrát analyzované básnické kvality jednotlivých čísel, refrénovitě propojených mytickým motivem neúprosného řádu a nezadržitelného času, dále umocňují zpěvem, dynamizující pohybovou složkou i znakovou prací s rekvizitami (kolo, větve, textilie, barevné hadrové loutky atp.). VÍT ZÁVODSKÝ Foto Jitka Taussik |