číslo 38 / 2007 |
|
Svět, vítězství i prohry Miroslava Zikmunda Stačilo šedesát let a svět, který znal Miroslav Zikmund, je jiný. V Praze nastoupíte do letadla a za pár hodin jste v kterémkoli koutu naší planety. Svět, který zachytila dvojice Hanzelka–Zikmund v téměř sto padesáti dokumentárních filmech a patnácti knihách, je minulostí. Zikmund to ví. Je totiž s tím „svým“ světem nadále v kontaktu. Legendární cestovatel vzpomíná na přírodní lidi z doby kamenné, kteří tehdy neuměli číst ani psát. Když Hanzelka se Zikmundem vytáhli fotoaparát, chovali se domorodci zcela přirozeně, neboť ještě nevěděli, co ta věc umí. Nebyli tak „civilizovaní“ jako Afričané, „kteří, když jsme vytáhli kameru nebo fotoaparát,“ vzpomíná Miroslav Zikmund, „připažili a stáli tam jak ti panáci. V Jižní Americe se lidé chovali jako bychom tam nebyli, bylo to úžasné,“ vybavuje si Zikmund a radostně mu jiskří v očích, když vzpomíná, jak si zapisovali do bloků šuárské výrazy a pak působili jako šamani, když ze svého improvizovaného slovníčku skládali věty. „Oni na nás zírali, poněvadž jsme najednou mluvili jejich jazykem,“ vzpomíná cestovatel na to, co prožil před více než pětapadesáti lety. Bylo to v oblasti, do níž nedávno jeli manželé Šimkovi. Přijeli do Zlína a Miroslavu Zikmundovi předložili list papíru, který ho přímo omráčil. Byl to text ve španělštině vytištěný na počítači: „Pozdrav panu Zikmundovi od předsedy Sdružení šuárských krajových sdružení.“
Při pohledu zpět by Miroslav Zikmund měnil máloco. Je to muž, který hledí před sebe. Je to moudrý cestovatel. MAREK JANÁČ Foto Marek Janáč |