číslo 13 / 2007

Jak to slyší

Marie Boková, publicistka

Rozhlasová klasika, její mistři a současnost

Rozsáhlý, strhující román Franze Werfla o tragické genocidě Arménů před téměř sto lety - Čtyřicet dnů - převedl do rozhlasového tvaru a přesvědčivým úspěchem Jan Vedral; dílo završil ve své mimořádné realizaci Jiří Horčička. Lze říci, že se devítidílná dramatizace stala jedním z vrcholů tvorby pana režiséra Horčičky, člověka, který formoval tu nejlepší podobu rozhlasového kumštu v druhé polovině 20. století. Desetiletí od vzniku Horčičkových a Vedralových Čtyřiceti dnů (z překladu Hanuše Karlacha, v dramaturgii Jiřího Hubičky a s hudbou Petra Mandela) snad ještě posílilo morální apel hrdinského příběhu. O tom se mohli přesvědčit posluchači repríz jednotlivých dílů, zařazených na nedělní vltavské dopoledne. Režisérův vytříbený cit pro ideální obsazení se tentokrát opřel o silnou střední generaci rozhlasových interpretů - Aloise Švehlíka, Ladislava Freje, Jana Vlasáka, Josefa Somra, Ilju Racka, Věru Galatíkovou, Táňu Medveckou a mnohé další.

S jiným rozhlasovým „klasikem“- Josefem Henkem - jsme se mohli počátkem března setkat v méně obvyklé roli: jako zaujatý a vzdělaný vykladač četl z málo známých statí Karla Honzíka, teoretika českého funkcionalismu, z let 1937 a 1946. Pravidelná dopolední čtvrthodinka na Vltavě Psáno kurzívou nabídla i možnost srovnání s dneškem, což lze posoudit už z názvu jednotlivých zamyšlení: Obývatelné město, Poezie hmoty, Námět pantropické výstavy, Vlna rustikalistu a Sto let architektury vagonů. - A dodejme, že v témže týdnu byl připomenut i Henke režisér: Dürrenmattův Dvojník s Jaroslavem Kepkou, Jiřím Zahajským a Josefem Somrem je od roku 1990 součástí zlatého fondu.

A ještě „klasik“ do třetice: přátelům a obdivovatelům Jiřího Suchého udělal určitě velkou radost Ondřej Vaculík, když připravil zcela nové a hned desetidílné vzpomínky, dá se říci, na celý život této skromné stálice několika generací diváků, čtenářů, posluchačů.

Na nedělní pohádky nezapomíná Praha (už určitě půl století a pár roků k tomu). Dost vzácné opakování uhrančivé, až strašidelné irské pohádky (Zdeňka Plůtková: O Glashtinovi) znovu oživilo nezapomenutelné kouzlo osobnosti Eduarda Cupáka. Glashtin, děsivá a krásná bytost z moře, si přichází pro slepou dívku…

Čajovna (ČRo 3 - Vltava) se začala věnovat vedle hudby i hrám nové generace. Byla to zkrácená studiová rekonstrukce hry Petra Kolečka Soumrak bodů v režii Jana Friče. Šlo o úspěšnou práci studentů DAMU na téma „fotbal dnes“. Místy divoký blankvers a hudba Richarda Wagnera posluchače mátly i rozveselovaly, stejně tak lehce mystifikační rozhovor s tvůrci.

Foto archiv