Sisyfové v šaškovém převleku
Český rozhlas 3 - Vltava vysílal v uplynulých dvou letech cyklus rozhovorů,
které vedl Viktor Preiss se svými hereckými kolegy. Cyklus se jmenoval
Báječný svět. Redakčně ho zajišťovala Jitka Škápíková a ta také nyní
připravila k vydání v Mladé frontě jeho stejnojmennou knižní podobu.
V současné době, kdy už nelze otevřít jediné noviny a jediný časopis, aniž
byste nenarazili na nějaký rozhovor, a kdy lze mluvit i o devalvaci tohoto
žánru, působí rozhovory Báječného světa jako osvěžení a vzpruha - i když
v poněkud jiném smyslu, než těmto slovům běžně přikládáme. V Preissových
rozhovorech totiž nejde o žádné „vtipné historky z natáčení,“ či „odhalování
tajemství zákulisí“. Nemají ani běžnou formu „stručný dotaz - dlouhá
odpověď“. Jsou to skutečné rozhovory, ve kterých na sebe tazatel prozrazuje
mnohdy stejně tolik jako tázaný, rozhovory, v nichž je cítit jejich obapolná
blízkost a zájem jednoho o druhého.
„Viktor
Preiss si k mikrofonu zval hosty, ke kterým má blízký vztah, se kterými se
setkal na jevišti, ve studiu, před kamerou či v životě, s nimiž si má o čem
povídat, kteří ho osobně zajímají. A proto se jich ptal zcela jiným způsobem
a na jiné věci, než by se zeptal kterýkoli novinář. A proto také dostával
odpovědi, které by jeho hosté jistojistě nesdělili jen tak ledajakému
tazateli,“ vysvětluje Jitka Škápíková výjimečnost rozhovorů. Doplnil bych,
že ona výjimečnost spočívá ještě v tom, co Viktora Preisse zajímá, co je
někdy vysloveno, častěji však skryto v podtextu jeho otázek. A tím je -
zjednodušeně řečeno - břímě hereckého povolání. Obsah knihy jde vlastně
proti jejímu názvu. Herci sice umějí vytvořit a sugerovat „báječný svět“,
ale tato kniha spíš vypovídá o tom, jaké vnitřní zápasy a boje kvůli tomu
podstupují, jaké rozpory v sobě přitom odkrývají a musejí překonávat. A
zdaleka ne jen Boris Rösner, Jan Kačer či Josef Somr - abych jmenoval ze 22
zpovídaných alespoň ty, o nichž se domnívám, že onu skrytou tíhu vnější
lehkosti herectví cítili či cítí stejně intenzivně jako Viktor Preiss. Právě
svým smlčeným leitmotivem, „tíhy lehkosti“ se kniha jeho rozhovorů výrazně
kvalitativně odlišuje od většiny knih obdobného žánru a mohla by upoutat i
čtenáře, které svět divadla a jeho zákulisí příliš nevzrušuje. Na jednom z
obrázků, které si Viktor Preiss příležitostně barevnými fixkami črtá a jimiž
je jeho kniha (vedle barevných fotografií pořízených při natáčení) obohacena
, je usmívající se šašek se čtyřlístkem v ústech. Rukama je zapřen o
zeměkouli a tlačí ji do kopce. - Neocitl se v podobné situaci usměvavého
šaška-Sisyfa, na kterého „padá svět“, alespoň někdy každý z nás?
BRONISLAV PRAŽAN |