číslo 11 / 2007

Nalaďte si

První dáma klinické imunologie

„Já už jsem dneska spíš v pozadí a trošku lidi hecuju,“ říká o sobě skromně a ne zcela přesně Terezie Fučíková, žena, v jejíž pracovně visí na věšáku dvě nádražácké čepice - modrá i červená.
   Přání rodičů a hudební nadání jí v dětském věku vtiskly do rukou housle. Přesto se sama a zprvu i trochu tajně naučila hrát na klavír, takže její hudební pedagogové předpokládali, že bude studovat konzervatoř. Její šikovnosti, vytrvalosti a bojovnosti si všimli zase jiní učitelé, a tak se jim zdálo, že nejvhodnější pro ni bude nově otevřené vysokoškolské studium tělesné výchovy a sportu. Ona sama hledala a nalézala radost a svobodu při kreslení a zejména při malování. Výborný prospěch dával šanci i na jiné obory. Pedagogika se zdála rodičům pro dívku přiměřená - sport hrozil úrazem, umělecké obory nedávaly podle jejich mínění záruku budoucího živobytí. Ale jedna významná překážka tu byla - nevhodný kádrový původ. A tak si ambiciózní, talentovaná a umíněná středoškolačka Terezie jaksi všem navzdory vybrala medicinu.
   Studium ji nadchlo natolik, že postupně překonávala všemožné nástrahy osudu a vždycky z nich pro svou budoucnost něco získala a časem i zhodnotila. Nepromarnila ani minutu, žádnou zkušenost, žádný ze svých talentů. Praxe na patologii jí naučila šikovnosti i preciznosti v laboratoři, interna v běžné nemocnici i na klinice jí poskytla nejen nezbytnou lékařskou praxi, ale i poznání individuality každého z  pacientů. Tato symbióza a schopnost vynalézavě si organizovat čas (která dvojnásobná zaměstnaná matka se bez téhle dovednosti obejde?) jí umožnila poznávat výsledky také na jiných pracovištích příbuzných oborů. Badatelé z Akademie věd zkoumali na pokusných zvířatech fungování imunitního systému, v Ústavu sér a očkovacích látek se rodily postupy na stanovení protilátek.
   Na interní klinice v „jaterní“ skupině profesora Vojtěcha Hoeniga se mladá lékařka Terezie Fučíková snažila vytěžit z těchto vědomostí něco, co by se dalo zužitkovat pro jejich pacienty. Nejprve to bylo rozpoznání akutních a chronických onemocnění jater. Následovala nesčetná vyšetření a laboratorní zkoumání pacientů i z jiných oddělení - z gastroenterologie, endokrinologie, diabetologie, hematologie, chirurgie, z kožních, očních, plicních oddělení - tam všude měli zájem o imunologická vyšetření. Například transplantace si bez nich nejde vůbec představit. Rodil se nový obor - klinická imunologie. Terezie Fučíková, jeho zakladatelka u nás, je jeho první dámou.
   A jakou roli hrály během její odborné kariéry ony dvě nádražácké čepice? Nejprve dostala tu červenou. Když si jí nasadila coby přednostka Ústavu klinické imunologie, bylo to znamení, že porada vedení začíná. Pak dostala tu modrou - přednostovskou, její kolegové (znalci železničářské hierarchie) jí upozornili, že červená patří výpravčím. Ta je symbolická dnes. Profesorka Terezie Fučíková je zástupkyní přednosty v úvazku profesorky a vypravuje mladší kolegy na další výzkumné i klinické cesty svého oboru. Její osudy pro programovou řadu téhož jména natočila Jana Špačková. Od pátku 16. března vysílá Český rozhlas 3 - Vltava, vždy od 11.30.

(šp)

Foto Jana Špačková