číslo 3 / 2007

Rozhlas Plus

HOST DO DOMU

I krávy mají svého prezidenta

„To je naše doktorka,“ říkají o české lékařce Pavle Hrdličkové indiáni kmene Čamakoko, kteří se hlásí ke svému předkovi cestovateli Albertu Vojtěchu Fričovi. V Paraguayi ve vesnici Puerto Esperanza objevili před několika lety čeští filmaři nejen jeho dceru Hermínu, ale také celý kmen Fričových příbuzných. Mezi nimi také indiána Rodolfa, který poslal rodině Fričových do Prahy dopis s žádostí o pomoc. Napsal, že nechce být na obtíž, ale že by si přál, aby paní Fričová zašla za naší vládou a požádala ji o oficiální pomoc, protože indiáni Čamakokové s příměsí české krve v žilách žijí na mnohem horší úrovni než zbytek obyvatel Paraguaye. Mohlo by se to zdát směšné, ale Yvonně Fričové, která spravuje dědictví A. V. Friče, to směšné nepřišlo. Na Ministerstvu zahraničních věcí oslovila odbor krajanských styků, který by mohl věnovat určité finanční prostředky, a dále založila spolu s manželem občanské sdružení Checomacoco na pomoc paraguayským indiánům z vesnice Puerto Esperanza. Členkou tohoto sdružení je také lékařka Pavla Hrdličková, která nedávno navštívila Hosta do domu Českého rozhlasu 2 - Praha.

Proč vůbec indiáni potřebují pomoc?
Původně žili jako lovci a sběrači, procházeli oblastí Gran Chaka a živili se tím, co jim příroda dala. Jenže pak se v kraji začaly objevovat ploty a nápisy Soukromý majetek, Vstup zakázán. Kvůli tomu byli nuceni se usadit a před dvaceti lety založili vesnici, kterou nazvali Puerto Esperanza - Přístav naděje. Chtěli se začít věnovat zemědělství, ale nikdy nedokázali dát dohromady dostatek prostředků na nákup stáda, které by mohli sami rozmnožovat.

Jak jste se tedy rozhodli indiánům pomoci?
Hodně času jsme strávili debatami nad tím, jestli je nějaká pomoc vůbec vhodná, jestli bychom jim pomocí více neuškodili než prospěli, jestli máme právo od nás z Evropy zasahovat indiánům do jejich života. Nakonec jsme se rozhodli, že se na názor zeptáme přímo jich. Indiáni svolali sněm, na kterém jsme vystoupili a chtěli jsme vědět, jak si naši pomoc konkrétně představují a jak by s ní naložili. Po prvotních rozpacích jsme dostali zcela jednoznačnou odpověď: indiáni si přejí krávy. Peníze v bance pro ně nic neznamenají, jsou příliš abstraktní a neumějí s nimi zacházet. Například Nicanor nám vysvětlil, že když bude mít nemocného syna, prodá krávu a tím získá prostředky na cestu do nemocnice do Asunciónu a také na zaplacení doktora. Krávy jsou pro ně kapitál, s nímž budou schopni se dál o sebe starat sami.

Prostředky na krávy jste získali jednak ze zdrojů ministerstva zahraničí a potom od jednotlivých dárců, mezi nimiž byli také posluchači ČRo 2 - Praha a čtenáři Týdeníku Rozhlas. Kolik krav jste mohli koupit a jak obchod proběhl?
Indiáni jsou si vědomi, že ta částka není ani pro nás zanedbatelná a několikrát nám opakovali, abychom vyřídili uctivé poděkování všem, kteří jim krávy darovali. Podařilo se nám koupit 140 krav a tři chovné býky. Problém byl v tom, že v současné době je cena hovězího dobytka v Paraguayi podstatně vyšší, než jsme předpokládali, protože v Brazílii a Argentině řádí slintavka a kulhavka. Nakupovali sami indiáni, my jsme sloužili jen jako pozorovatelé. Sami si vybrali ranč seňora Rivaroly asi 140 kilometrů od Puerta Esperanza a dva nejzkušenější Čamakokové vytipovali nejlepší krávy a telata pro svůj budoucí chov. Dramatická pak byla cesta do Puerto Esperanza. V Chaku už pět měsíců nepršelo a začalo hořet rozlehlé území, kterým bylo potřeba projít. Krávy nestihly přeběhnout přes postupující oheň, takže indiáni zahnali plašící se dobytek zase zpátky a převedli ho teprve, když oheň přešel. Jedna kráva se při tom zmatku ztratila, ale považujeme za velký úspěch, že 139 zdárně došlo do vesnice. Navíc pan Rivarola slíbil, že tu jednu ztracenou krávu ještě dodá.

Krávy dostávaly od dárců jména typu Lída, Anička, Agroma a tak podobně, jak je indiáni přijali?
Vyrobili jsme velký seznam s vysvětlením, co jednotlivá jména znamenají, aby to nebyly jenom prázdné pojmy. Indiáni se tím velmi bavili a postupně budou vybírat, která kráva dostane které jméno. Jinak všechny krávy byly hned druhý den po příchodu do vesnice označkovány, aby se vědělo, že patří asociaci Checomacoco. Značkování bylo zajímavé tím, že bylo reálné. Silnou atmosféru vytvářel nejen samotný obraz, ale také zvířený prach, mužský pot, zvířata, slunce svítící přes palmy a přítomnost celé vesnice. Byla to fiesta.

Indiáni tedy už vlastní své stádo, máte představu, jak se o něj budou starat?
Ještě než jsme přijeli, postavili veliké ohrady, několik kilometrů oplocení. Byla to velmi namáhavá práce, při které si jeden indián zničil záda. Ale ohrady byly postaveny včas a v takové kvalitě, že by klidně mohly být v nějakém kovbojském katalogu. Indiáni povolali Enriqua, nejstaršího vnuka doni Hermíny, který pracoval třicet let na farmě v Brazílii, takže má velké zkušenosti s chovem krav, a ten všechno zorganizoval. Dále pak indiáni založili jakési družstvo a dohodli se, že čtyři roky budou krávy jenom chovat a nebudou je ani prodávat, ani zabíjet. Potom se rozhodnou, co dál: buď se družstvo osvědčí a zůstane, nebo se krávy rozdělí do rodin.

Jsou teď krávy v bezpečí?
Ano, dokonce byl ustanoven takzvaný prezident krav - Enrique, který má na starosti i jejich hlídání a rozděluje služby tak, aby ve dne v noci se stádem stále někdo byl. Kromě zlodějů totiž hrozí i to, že telata napadne „el tigre“, tedy jaguár. Dalším nebezpečím pro krávy je povodeň. Ohrady totiž stojí asi jeden kilometr od řeky Paraguay, která na severu přibírá mohutný brazilský přítok Sao Lourenco. Pravidelně jednou za deset let se obě řeky současně rozvodní a dochází ke katastrofálním záplavám - zatím poslední byly v roce 1995. Nebezpečí povodně je tudíž velmi aktuální. Indiáni proto dostali od současného náčelníka vesnice ještě jedno území. Podle stromu, který tam roste, se jmenuje Paratodo - ve španělštině to současně znamená „pro každého“, takže je to vlastně i symbolický název. Indiáni se teď snaží urychleně vybudovat ohradu i v tomto místě, kam by povodeň neměla dojít. Na oplocení potřebují dráty přibližně za osmdesát tisíc korun, takže občanské sdružení Checomacoco se teď snaží shromáždit prostředky, aby „české“ krávy byly v bezpečí i v případě povodně.

ZUZANA VOJTÍŠKOVÁ

(O činnosti občanského sdružení Checomacoco se lze dozvědět více na jeho internetových stránkách www.checomacoco.cz)

Foto Pavel Frič