číslo 2 / 2007

Dívejte se

I „Magor“ má svou 13. komnatu

Pátek 12. ledna 2007, ČT 1, 21.35

Padne-li jméno Ivana Martina Jirouse, představí si člověk leccos: spisovatele, básníka, disidenta, člověka spjatého s undergroundem, milovníka dobrého umění i dobrého pití. Některé jistě napadne i slovo bouřlivák. Avšak i Ivan Martin Jirous má však svoji 13. komnatu a dokáže o ní vyprávět. Z představ a mínění se tak ocitá na zemi a dokazuje, že je člověkem, jako my všichni. Byť výjimečným.

16. října 2006 převzal v kostele svaté Anny v Praze prestižní Cenu Jaroslava Seiferta. Tím se mu konečně dostalo uznání, jaké si za své dílo bezpochyby už dávno zasloužil. Ivan Martin Jirous řečený Magor působil od roku 1969 jako umělecký vedoucí skupiny The Plastic People of the Universe, v 70. a 80. letech minulého století byl hlavním organizátorem a „ideologem“ českého undergroundu. Vystudoval dějiny umění na Filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Pracoval ve čtrnáctideníku Výtvarná práce, dokud na začátku normalizace nepřestal tento časopis vycházet. Potom se živil jako topič, pomocný dělník a přidavač na stavbě. Je autorem mnoha výtvarných a hudebních kritik a programových textů, poezii píše soustavně od poloviny 70. let. V Československu ale mohl publikovat až po listopadu 1989.

Do kriminálu byl poprvé byl odsouzen v roce 1973, podle oficiálního zdůvodnění za výtržnost. O co ale šlo: společně s Jaroslavem Kořánem a Eugenem Brikciusem v jedné vyšehradské hospodě zpívali na nápěv písně Stáli sokolíci na strahovských hradbách aktuální úpravu se slovy „zahnat Rusy - vrahy“. V dalších letech byl Jirous uvězněn ještě čtyřikrát, vždy v souvislosti s uměleckou a organizační činností a především pro své politické názory.

Průvodcem 13. komnaty Ivana Martina Jirouse je publicista, kritik a překladatel Josef Rauvolf.

TOMÁŠ PILÁT

Foto archiv