číslo 1 / 2007

Dívejte se

Daří se dnes hlavně hochštaplerům?

Pondělí 1. ledna, ČT 1, 20.00

Režisér Jan Hřebejk (za stálé spolupráce se scenáristou Petrem Jarchovským) už několikrát zaujal divácky přitažlivým přiblížením různých etap nedávné minulosti, která prověřovala pevnost a zásadovost lidských charakterů. Uplatňoval laskavý, jakoby sametový, snad až alibistický pohled, který se vyhýbal kousavému sarkasmu, který pomíjel politicky vyostřenější stanoviska. Vybudoval si osvědčený herecký soubor, pro který získal špičkové osobnosti (Polívka, Dušek, Vášáryová, Tříska). Ty postupně vytvořily pevně strukturované masky, přecházející z jednoho příběhu do druhého, i v závislosti na opakující se stylu tragikomicky laděného vyprávění.

Ve snímku Horem pádem se zaměřil na současnost, pokusil se smířlivě melancholické tóny nahradit syrovějším vhledem do odvrácených stránek naší přítomnosti, uplatnit dravější, útočnější pohled, upřednostnit smysl pro vyhrocenější paradox. Avšak slibné nakročení zůstalo vězet v půli cesty. Přílišný syžetový rozptyl nepřispívá ani k soudržnosti, ani k celistvému zacílení vyprávěného příběhu. Přidat lze zřetelnou „sázku na jistotu“ v hereckém obsazení, přílišný důraz na zábavné jednotlivosti, často zveličované pitvořivě, samoúčelně nikoli s ohledem na celkovou stavbu příběhu, ale ve snaze okamžitě dobýt jakkoli izolovanou (tragi)komickou odezvu. K pamětihodným výjimkám se řadí Petr Forman, jenž do své postavy výtečně zapracoval rozpaky a ostýchavost.

Autoři se tentokrát vypravili za privátní vymezení zápletek, dotknou se i tak ožehavého problému, jakým jsou rasistické předsudky. Rozvíjejí je na několika úrovních, od zaslepeně nenávistných až k zoufalému výkřiku z bezmoci. Neváhají je zasadit do komediálního průzoru, aniž by je zbavovali závažnosti. Na námitku, že přistěhovalcům a menšinám vůbec je nutné pomáhat, aby se v majoritě socializovali, zazní hořká odpověď jedné z hrdinek, že i ona se v romském obklíčení, které nebere ohled na odlišné zvyklosti, cítí být znevýhodněnou menšinou - ale marně se dovolává jakékoli pomoci.

Hřebejk s Jarchovským se možná trochu předpojatě soustředili hlavně na ty jevy, které do širšího povědomí vystoupily zejména zásluhou mediální prezentace. Takže začlenili pašování lidí, pouliční zlodějnu, fotbalové výtržnictví, bezmocnost policie vůči drzým kriminálníkům, ale také rozvrácené rodinné vztahy, ať již se navenek stylizují do jakékoli podoby, či rozpačitý emigrantův návrat do vlasti. Snažili se zapojit rozdílné hrdiny, představujících průřez českou společností - od velkoměstské spodiny až k univerzitní inteligenci. Jenže jak praví jedno přísloví, když se honí příliš mnoho zajíců naráz, nakonec se nechytí ani jeden. Ale honitba je to opravdu rozkošná.

JAN JAROŠ

Foto archiv