číslo 14

vyšlo 27. 3. 2006

Televizní glosář

Jak pohlížet na televizi

Televize se nepochybně zabydlela v téměř všech domácnostech, mnozí si ani nedokáží představit svůj život bez ní, bez návalu zábavy a informací. Právě ona se rozhodující měrou spolupodílí na tom, jaký názor si utváříme o dění kolem nás, blízkém i vzdáleném. Televize se stala důležitou součástí elektronických médií, která nás stále neprodyšněji obepínají.

Jistě by bylo zajímavé blíže se seznámit s tím, co všechno tato závislost obnáší, obhlédnout vymezení těchto médií a zamyslet se nad jejich uspořádáním i dopadem. Toto vše nabízí James Monaco v knize Jak číst film. Hned úvodem prozraďme, že se nesoustředí jen na klasické "pohyblivé" obrázky, že svůj pohled rozšířil na moderní komunikační prostředky včetně televize. Můžeme tudíž název publikace oprávněně parafrázovat i na výrok Jak číst televizi.

Monaco, jenž svůj text provází velkým množstvím fotografií a náčrtů, se nepouští do žádných podrobných výkladů, naopak chce co nejstručněji, v jakémsi orientačním nárysu postihnout jednotlivé okruhy (film jako umění, film jako technologie, jazyk filmu, dějiny filmu, filmová teorie a zvláště již zmíněná média a multimédia), zájemce odkazuje na dlouhé seznamy odborné literatury, kde bohužel chybí tituly vydané česky. To je vážný nedostatek, který brání v plném zužitkování této knihy - stejně jako převažující orientace na anglo-americkou sféru.

V oddílu médií Monaco podrobněji než jinde probírá rozhlas, jemuž přisuzuje zakladatelský význam, televizi a video, následované digitálními vymoženostmi. Zvažuje proměny zapisovacích technik až k současnému DVD, doplňuje postřehy o síti internetu. Zdůrazňuje vzájemnou návaznost jednotlivých druhů: "Televize má s rozhlasem více společného než rozdílného. Stejně jako u rozhlasu je nanejvýš důležitý koncept toku; produkt obou médií je spojitý a nekončící tok jak v rámci jednotlivého pořadu, tak v rámci většího celku. Televize je také hodně závislá na zvukové složce, protože kvalita obrazu je relativně špatná (ve srovnání s filmem v kině)." Dotýká se i dalších okruhů: boje o sledovanost, provázanosti vysílání a reklamy. Zamýšlí se nad televizí jako nekonečnou virtuální rodinou.

Svůj shrnující průzkum zakončuje postřehem: "Už nestačí vědět, jak číst film, ale také musíme jasně pochopit, jak film používat." Tatáž slova můžeme vztáhnout i na televizi - i tu bychom měli umět používat.

JAN JAROŠ