37
vychází 1. 9. 2003

Zpět na obsah         

Názory, komentáře


TELEVIZNÍ GLOSÁŘ

Prubířský kámen srpna '68

Za léta od vpádu "spřátelených" vojsk do tehdejšího Československa bylo zaokrouhlených výročí srpna '68 bezpočet, pár dokonce už i v demokratickém státě. Česká televize připravila i letos několik pořadů, které se srpnovým událostem věnovaly. Ve zpravodajství se připomínaly už osmnáctého (neboť to bylo před 35 lety datum, kdy v Moskvě rozhodli o invazi). Následovaly další publicistické upoutávky a den před výročím i zfilmovaná orwelovská Farma zvířat jako "ideologická příprava"; hlavní a rozsáhlý blok pak byl zařazen do Událostí (a později večer do Událostí a komentářů) 21. srpna.

Nic proti ničemu, všechno bylo, jak mělo; fakta, čísla, nechyběly unikátní, nedávno získané záběry,v besedě s pamětníky pozoruhodné, i "nepamětnické" názory. Jenže pokud člověk přepnul na Novu, kde, hanba jim, srpnové výročí zařadili jako čtvrtou či pátou zprávu (po hynoucích slepicích a kapesních zlodějkách) - začal tak trochu pochybovat. Tam pojednali okupaci několika větami a záběry o události samé, a pak se reportér zeptal několika současných, velmi mladých lidí, co jim to datum říká. A nikdo nevěděl.

Autoři ještě připojili záběr na obálky učebnic základních škol, kde (škoda, že neupřesnili, ve kterých) je nejen o srpnu, ale celém roce 1968 údajně pouze jeden odstavec. Jistě, to vše bylo poněkud laciné, možná i trochu dryáčnické, ale vsadím dvě ku deseti, že divákům Novy zůstane v paměti víc než těm, kdo sledovali seriózní dikci ČT. Co s tím? Možná lepší a stručnější nápady, snad i víc sugestivní naléhavosti - když jde o tak významnou věc.

Kdo pak sledoval na druhém programu ČT skládačku Kapitoly z okupace, mohl si ovšem srpen zopakovat důkladněji a s pocitem stále palčivého bezpráví. Je-li pamětník, i slzičku zamáčknout, což neříkám ironicky, ale s uznáním. Zvláště v dokumentech z roku 1968 (všechna čest Táborského filmečku Dějiny na 8 s komentářem Miloše Kopeckého), či žurnálu z prvního dne okupace - Čs. filmový týdeník 35/68. Stručné, úsporné, podivuhodně informované - v situaci, kdy se sovětská vojska snažila zejména informace zablokovat!

Zkrátka, tehdejší filmaři to uměli. Také zánovní dokument Aleny Činčerové z roku 1998 z cyklu Jak se žije (po okupantech) přinesl smutné a stále naléhavé lidské příběhy těch, kdo si následky srpna nesou po celý život doslova na vlastní kůži. Výrazně méně poutavě vyzněl však nový pořad Srpen ´68 ze starých televizních záznamů a z vyprávění tehdejších aktérů. Bylo to vzpomínání obrácené do sebe, tj. dovnitř televize, a patrně jej ocenili zejména ti, kdo si líčené děje pamatují, jiné možná poněkud nudil, byť byl sotva dvacetiminutový.

AGÁTA PILÁTOVÁ