Neděle 13. 4. 2003 Český rozhlas 2 - PRAHA
premiéra 13. dubna v 8.04, repríza 17. dubna v 0.04
TOULKY
ČESKOU MINULOSTÍ - 406
Praha, defenestrace,
pořadové číslo 3
A tehdy byli Slavata
a Martinic za rušitele obecného pokoje a
dobrého i za odbojníky Království českého vůbec
nazváni. Na otázku, mají-li je za takové,
s přísahou velikou a s pozdvihnutím dvou
prstů a s křikem hlučným od stavů za
takové byli vyhlášeni. A hned za tím slyšán
byl hlas mezi stavy, aby s těmi šelmami
do arestu neb do Černé věže bylo pospíšeno.
Jiní pak volali, aby zrádci ven z okna
vandrovali. K tomu vyhlášení oba dva místodržící,
Slavata i Martinic, jako ohromení vedle sebe
stáli, jednak bledli, jednak zase se rděli,
jeden na druhého pohlížejíce a vztahováním
prstů s podivením nad těmi věcmi návěští
sobě lítostivě dávali očekávajíce, co se s
nimi naposledy díti bude.
Co se dělo, to už víme. Letěli
z okna. Čemuž se po staročesku říkalo metání z okna, nová čeština užívá
termín svržení či vyhazování. Sáhneme-li po latině, mluvíme o defenestraci,
nejpotupnějším způsobu, jak vykázat nežádoucího člověka z místa, kde nemá co
pohledávat. Váže se k víře, že ten, kdo opustí dům oknem, už nikdy nesmí (a ani
to prý nedokáže) znovu překročit jeho práh, neboť ochranní domácí skřítkové
dotyčného zpátky nepustí.
Defenestrace
je tradicí nejen českou, z oken se v té době svrhávalo kupříkladu v Nizozemí a
taky ve Španělích. V našich dějinách však zaujala defenestrace důležité místo,
neboť u nás se z oken metalo již před lety, ba před staletími. Přede dvěma.
Takřka na rok přesně. První metání proběhlo za hojné účasti publika z oken
pražské Novoměstské radnice 30. července roku 1419, přičemž z oken na věčnost
putovalo deset až čtrnáct (přesně se to neví) tamních obecních zastupitelů.
Defenestrace v roce 1618, k níž se v našem vyprávění schyluje, však nebyla v
pořadí druhá. Skoro ve všech publikacích (a to i odborných) se to sice tvrdí, leč
pravda to není. My přece nesmíme bohaté české dějiny ochudit o defenestraci 24.
září roku 1483. Bylo to rozsahem nevelké, leč významné metání. Tehdy se však
nedefenestrovalo na Novém Městě pražském, nýbrž se tak dělo z oken Staroměstské
radnice. Strana podobojí se tehdy cítila ohrožena katolíky, kteří radnici ovládali,
a tak zastánci husitství provedli převrat ve všech třech pražských městech a do
jejich čela zvolili svoje zástupce. Staroměstský purkmistr se tímto aktem stal jaksi
přebytečným, takže - co s ním? Z okna ven! Byla to pouze jedna oběť, ale i ta se
počítá, takže to byla naše druhá defenestrace, zatímco vyhazování z oken 23.
května 1618 má pořadové číslo tři.
JOSEF VESELÝ |