Pražsko-pardubická skupina -123 min., tedy kytarista a zpěvák Zdeněk Bína, bubeník Emil Valach a baskytarista švédského původu Fredrik Janáček, si již mezi posluchači i kritiky vydobyla velmi dobrou pozici. Sklízí výhradně pochvalné kritiky, stále neúnavně koncertuje a její třetí album Home vychází už rok po předešlém titulu Try, což avizuje i slušný zájem o nahrávky tohoto tria. Skoro by se zdálo, že z formace, vyhodnocené před třemi lety členy Akademie populární hudby jako Objev roku, se stává takzvaně oblíbený soubor. A že byste v playlistech drtivé většiny rádií na písně kapely -123 min. nenarazili? A kdo kdy tvrdil, že to, co se z českých rádií ozývá, odráží to, co se na zdejší hudební scéně děje?

"Minuty" se od své první desky Shooba dooba velmi zlepšily, přesněji řečeno vyspěly. Zdeněk Bína už nepůsobí jen jako snaživý český bluesman: jako zpěvák se vyznačuje obdivuhodným citem pro atmosféru písně, jako kytarista dokáže hladit po i proti srsti. Navíc píše skladby velmi rozličných nálad, společně s kolegy dbá na jejich aranžmá a často je posouvá do překvapivých stylových poloh. Nové album Home je toho všeho důkazem, je to hudební lahůdka s příchutěmi jazzu, blues, rocku, funku, latiny i world music. K ochutnávce lze doporučit zvláště nejlepší píseň desky Seven Ways To Heaven, "odmávnutou" orientálním, sitár napodobujícím kytarovým motivem (zvýrazněným Bínovým "muezzinovským" vokálem), který však tvoří jen jakousi kostru téměř sedmiminutové kompozice, v jejímž průběhu se potkáte s většinou z výše uvedených stylových škatulí. Seven Ways To Heaven nebo například závěrečná While The World Spins Around rovněž prozrazují, jak skvěle kapela pracuje s gradací skladeb a jak si dokáže ohlídat, aby písnička přes veškerou svou promyšlenost i ve studiové verzi zněla s nelíčenou energičností.

Nelze si odpustit ještě jednu poznámku: díky dohodě mezi skupinou a firmou Indies se nová deska -123 min. prodává za nevídaných 199 korun, což mimo jiné znamená, že muzikanti na albu vydělají ještě méně, než bývá v Česku zvykem. Kromě toho, že jde ze strany skupiny o nesmírně sympatické gesto, je to mimochodem i ta nejlepší odpověď na hysterickou protipirátskou kampaň velkých vydavatelství, které však za české cédéčko běžně požadují nejméně o dvě stovky víc.

MILAN ŠEFL