Úterý 19. 11. 2002 Český rozhlas 2 - PRAHA - 0.04 hodin

Pan R. M. sedí v laboratoři psychologa Johna Toobyho na Kalifornské univerzitě v americkém městě Santa Barbara a moří se s hledáním odpovědí na dlouhý seznam otázek. Některé připadají panu R. M. celkem jednoduché. Má například rozhodnout, jestli je správné nevzít si pro jízdu na motorce helmu. Pan R. M. chápe, že tohle by nikdo dělat neměl a také to hned do otazníku napíše. Dotazník profesora Toobyho ale obsahuje i zapeklitější otázky a ty dávají panu R. M. opravdu zabrat. - Tady je zrovna jedna taková: "Půjčil jste si od přítele motorku a ušpinil jste ji. Měl byste ji umýt?" Pan R. M. váhá. Měl by umývat cizí motorku? Možná ano. Ale ta motorka je kamarádova, tak ať si ji umyje sám. R. M. zaškrtne v dotazníku zápornou odpověď, vzdychne a pokračuje v lopatě.

Na rozdíl od drtivé většiny sobců se nemůžeme na pana R. M. zlobit. On za své sobectví opravdu nemůže. Při těžkém pádu z jízdního kola si poranil lebku a má v mozku poškozené některé části tzv. limbického systému mozku. Tato oblast mozku obsahuje centra, s jejichž pomocí zvládáme své emoce. Limbický systém mozku nám také pomáhá vytvářet a udržovat vztahy s ostatními lidmi.

Případ pana R. M. je v mnoha směrech poučný, konstatuje v Meteoru doc. ing. Jaroslav Petr. Podle Johna Toobyho dokazuje, že v lidském mozku existují centra, která nám umožňují hodnotit naše vlastní chování a chování druhých lidí a jasně odlišit sobecké "vyžírky" od nezištných jedinců. S jejich pomocí hodnotíme, jestli se k nám druzí chovají spravedlivě nebo nám právě zasadili ránu pod pás. Centra zkoumající "férovost" jednání jsou přitom odlišná od center, která zajišťují rozhodování v jiných otázkách. Jenže je případ pana R. M. možné vztáhnout na všechny obyvatele Země? Co když je fungování jeho mozku výsledkem působení vnějších vlivů, v nichž pan R. M. vyrůstal? Možná získal představu o tom, co je správné a co ne, od svých rodičů, kteří ho za nezištné chování vždycky chválili, zatímco sobectví rázně odsuzovali. Co když si je utvořil na základě pohádek, jež poslouchal v dětství od babičky a v kterých je dobro vždy odměněno a zlo potrestáno? Rozdíl mezi sobectvím a nezištností není věcí nějaké dohody. Schopnost rozlišit je od sebe je uložena hluboko v našich mozcích a nezávisí na tom, zda jsme vyrůstali v betonové džungli velkoměsta nebo v zelené džungli tropického pralesa...