Váš pracovní život ale není jen dabing, připočtěme divadlo, natáčení... Dáváte některé z těchto disciplín přednost?
Do těchto debat se nerada pouštím. Pro mě je to všechno krásná práce.

Co je na herectví nejlákavější?
Nevím, proč to člověk vlastně dělá. Určitě každý máme v sobě nějaký běs, proč se chceme zviditelňovat, proč chceme něco sdělit. Ale po pravdě říkám - nikdy jsem o tom nepřemýšlela.

Herectví umožňuje poznat spoustu životních osudů, charakterů i různých prostředí...
Ale jak dalece? Během dvou hodin na jevišti nebo čtyř měsíců natáčení? Každopádně nikdy bych v civilním životě například neublížila dětem, nikoho bych nekopla, nejezdila s povozem, neusedla na motorku - a to všechno jsem ve filmu prožila. Neumím moc mluvit o tom, co cítím, protože jsou věci, které člověk nahlas nikdy neřekne a vypořádává se s nimi sám. Kdysi jsem v Rokoku hrála ve hře na motivy Dekameronu, která končí slovy: "Člověk je sám, sám se narodí, sám také umře a všechno ostatní jsou jenom pentle." Mockrát si to opakuju.

Jak je pro vás důležité zázemí?
Kdybych neměla rodinu, nevím... Rodina je velký odsávač, ale také dobíječ energie. Zaplaťpánbůh, že je a že jsou všichni zdraví. Určitě mě děti i muž naučili trpělivosti. Možná by muž oponoval, ale v porovnání s tím, co bylo před deseti lety a co je dnes, je to velký rozdíl. Kdybych neměla partnera a děti, jistě bych ho hledala a děti chtěla.

Je těžké ji vytvořit?
Někdy šíleně, zvlášť když na vás mluví tři chlapi a vám se pálí cibulka na plotně.

Vám se to daří?
Od té doby, co mám děti, čas pro sebe vlastně nemám. A když ho omylem mám - tedy když děti spí a muž se dívá na fotbal, rozhlížím se v tom našem malém bytečku a hledám v knihovně knihu, na kterou sáhnout. Vzápětí mi ale jde hlavou: "Že bych raději vyžehlila, abych mohla jít zítra s dětmi dřív na písek?" A je to dané. Knížky čtu zásadně v tramvaji, v autobusu nebo v metru. Děti vyžadují neustálou péči a pozornost a já jim ji chci dát.

Jak je pro vás důležité dobře vypadat?
Hezky vypadat není jenom to, jestli jste štíhlá nebo máte třeba pětky prsa, ale i vaše duše je důležitá, jak jste spokojená, co z vás vyzařuje. To všechno se potom zračí i ve tváři. Sudičky nadělily někomu charizma dvacet deka, jinému kilo dvacet a někomu třeba jenom dvě deka. Stejně jako většina žen také já mám problémy se životosprávou, s hubnutím, respektive s tloustnutím, i mně zůstává ráno otisk polštáře ve tváři. Pokud jde o hubnutí, před pár lety jsem chodila cvičit, upravila jsem si jídelníček a vím, že žádné "zázračné" přípravky nepomáhají, chce to spoustu pohybu, změnu jídelníčku, pokud možno žádný alkohol a jste fit a krásná a štíhlá.

Patříte k vyznavačkám emancipace?
Co to je emancipace? Nezamýšlím se nad tím. Je emancipace to, že umím vyměnit žárovku?

Na co by žena neměla zapomenout, aby neztratila ženskost?
Trvalo mně dlouhá léta, než jsem pochopila, že ženu netvoří to, že se snaží napodobovat chlapy v každém okamžiku, za každou cenu, počínaje hrubými výrazy a konče totálním opitím se a dokazováním, že dokáže všechno jako mužský. Ale k takovému poznání každý musí dojít sám. Rodičům, babičkám, autoritám člověk nevěří, dokud se na vlastní kůži nepřesvědčí.

Dnes už nedělám věci, které jsem dělala před pár lety - a nejenom proto, že člověk stárne a má zodpovědnost, ale už tak ani nechce žít, což nic nemění na tom, že vlastně celý život hledáte nějaký jeho smysl. Myslím, že každý člověk se alespoň jednou zeptá, proč žije, co tady dělá, co chce, kam jde, komu prospívá... A u někoho se projeví sobecké vlastnosti, u jiného třeba zhýralost, bohémství, u jiného přílišná laskavost.

Jak je těžké najít kompromis?
Někdy mám dost intenzivní pocit, že hrozně ustupuju a slevuju ze svých zásad. Jsou okamžiky, kdy si říkám, že jsem tady přece také já.

Popularita znamená i ztrátu soukromí. Souhlasíte?
Je otázka, jak daleko si novináře pustíte. Nemám ráda rozhovory, které redaktor bere jenom jako svoji povinnost. Někdy mám i já chuť se ptát. Jsou oblasti, o kterých na veřejnosti ani v médiích nemluvím - jako například manželské soužití, hádky, nehádky, sex, citové projevy, i když připouštím, že právě tyto věci by mnohé čtenáře či čtenářky zajímaly.

Působíte jako žena, kterou hned tak něco nezaskočí. Je to image?
Žádnou image si cíleně nebuduju. Různým věcem se samozřejmě přizpůsobuju.

Co vás vyvede z míry?
Moje fyzická neschopnost - třeba bolest zad mě zaskočí. Rýmu a chřipku mohou mít moji chlapi, já musím fungovat. Nemoc mě spíš obtěžuje, ale co mě opravdu vyvádí z míry, jsou špatné mezilidské vztahy.

JITKA KOMÁNKOVÁ