Operní dílo klasika české hudby 20. století Bohuslava Martinů je neobyčejně rozsáhlé a pestré a ve své komplexnosti dosud nepříliš doceněné. Přitom opery Bohuslava Martinů jsou moderně koncipované, mají osobitou jevištní poetiku a schopnost zaujmout současného diváka.

První operu dokončil Martinů v roce 1927. Byla to komická revuální opera Voják a tanečnice, kterou nedávno uvedla pražská Státní opera. Po ní následovalo dalších třináct rozmanitých děl, ať jednoaktových, nebo celovečerních. Martinů psal opery nejen pro divadelní jeviště, ale i pro nová média - rozhlas (Hlas lesa, Veselohra na mostě) a televizi (Čím lidé žijí, Ženitba). Své opery psal na česká, francouzská, italská i anglická libreta. Najdeme v nich inspirace jazzem, pantomimou, českým lidovým divadlem, revuí, filmem, surrealismem, dadaismem či barokní operou.

Hry o Marii navazují na lidový balet se zpěvy Špalíček. Martinů na tomto cyklu čtyř oper pracoval od poloviny roku 1933 do července 1934, kdy dílo dokončil. Jednotícím prvkem těchto čtyř oper je postava Marie, Matky Boží. První částí cyklu jsou Panny moudré a Panny pošetilé, napsané na starofrancouzský text ze 12. století, který upravil Vítězslav Nezval. Následuje vlámský mirákl Mariken z Nimé na starofrancouzský text Henriho Ghéona, přeložený Vilémem Závadou. Druhý díl začíná krátkou hrou Narození Páně, napsaný na texty moravské lidové poezie, a celé dílo vrcholí rozsáhlou legendou Sestra Paskalina na text podle Julia Zeyera.

Hry o Marii vysílá stanice Vltava v nahrávce Supraphonu z roku 1983. Dirigentem je Jiří Bělohlávek a v hlavních rolích zpívají Jiřina Marková, Václav Zítek, Anna Kratochvílová, Eva Děpoltová a Anna Barová. Pořad připravil a uvádí Zbyněk Brabec, dramaturg opery Divadla J. K. Tyla v Plzni.