číslo 51/2001
vychází 10. prosince

Zpět na obsah         

Názory, komentáře


TÉMA TÝDNE

Petr Nováček a Ivan Hoffman, Český rozhlas 1 - Radiožurnál

Teroristé

Ivan HoffmanO boji s terorismem bylo řečeno, že bude obtížný a dlouhý. A bude i drsný. Likvidace teroristů totiž sama o sobě nezabrání tomu, aby vyrůstali další. Pokud se mezinárodnímu společenství nepodaří udělat něco i s příčinami terorismu, odstranit bídu a nevzdělanost, které jsou živnou půdou intolerance, nenávisti a fanatismu, bude boj s terorismem nejen dlouhý, ale i nekonečný. V posledních dnech přicházely na jedné straně zprávy o tom, že jsou sečteny dny Usámy bin Ládina, kolem jehož údajného úkrytu se stahuje smyčka, na druhé straně se Izrael stal místem série sebevražedných atentátů, které si vyžádaly krvavou daň. Svět stojí před otázkou, zda mezi sebevražednými atentáty v Americe a těmi v Izraeli existuje rozdíl, anebo zda se v principu jedná o totéž. Člověka který se rozhodne pro sebevražedný atentát proti civilistům, kteří mu nic neudělali a které ani nezná, není možné jednou označit za vraha a podruhé za obětavého vlastence. Mezi Al-Kajdou a Hamasem či islámským džihádem není rozdílu. Takové konstatování má ovšem vážné souvislosti. Pokud platí, že je třeba všem měřit stejným metrem, pak není rozdílu ani mezi vůdcem Talibanu a vůdcem Palestinců Arafatem. A jestliže se v Afghánistánu nebojuje pouze proti Ládinovi, ale i proti těm, kdo ho podporují, jak mít Izraelcům za zlé, pokud se rozhodnou postupovat podle stejné logiky? Je možné rezignovat na zmíněný princip stejného metru s odůvodněním, že Izrael a Palestina představují na rozdíl od Afghánistánu sud střelného prachu? Anebo rovnou říct, že o nějakém stejném metru v tomto světě nelze hovořit, že se vždy jinak měřilo silnějším než slabým? Že svět není spravedlivý, je fakt. Smířit se s tím ovšem nelze. V tom je problém.

Tabáková reklama

Reklama na cigarety z našich billboardů jen tak nezmizí, jak naznačuje osud dalšího návrhu zákona v této věci, který Poslanecká sněmovna smetla ze stolu. Na druhé straně ovšem ani neustane volání po tom, aby se přestalo s propagací něčeho, co prokazatelně škodí zdraví. Na následky kouření umírá denně šedesát lidí, dalším cigarety ukrajují ze života, všechny kuřáky pak jejich závislost stojí nemalé peníze. Ty peníze ovšem nekončí pouze na kontech tabákových koncernů. Jejich významná část putuje i do státní kasy. Tabákový byznys je obchodem s lidskou slabostí. Kouření není záliba, ale diagnóza. Závislost na cigaretě snadno vzniká, ale obtížně se překonává. Tabáková reklama se neobrací na kuřáky, ty už mají tabákové firmy jisté. Jejich závislost je zárukou, že budou kouřit, ať už vidí na plakátech Marlboro-mana či nikoli. Cílovou skupinou reklamních agentur jsou v tomto případě nekuřáci a především děti. Je zjištěno, že 60% kuřáků si poprvé zapálilo ve třinácti a pouze deset procent kuřáků se nechalo zlákat cigaretou po dosažení osmnácti let. Získat mezi dětmi věrné klienty tabákových firem není pro odborníky na reklamu obtížné. Na billboardech jim cigarety představují jako součást elegantního životního stylu, symbol dospělosti. Funguje to dokonale, za umírající kuřáky ochotně přicházejí mladí náhradníci, byznys vzkvétá. Co říct na adresu politiků, kteří se nám snaží namluvit, že reklama na cigarety s kouřením nesouvisí? Své tvrzení, že reklama nefunguje by nejlépe dokázali tím, že by nás před volbami ušetřili reklamních kampaní, ve kterých místo Marlboro-mana nechávají na billboardy za spoustu miliónů vylepovat své lídry.

Mikuláš Gates

Petr NováčekNa Mikuláše zavítal do Prahy Bill Gates, šéf softwarového impéria Microsoft. Nejbohatší muž světa potvrdil pověst skromného sympaťáka, který se nepovyšuje, chová se srdečně a hodně se směje. To samo o sobě by nestačilo, aby se před ním otevíraly kterékoli dveře, ať už vedou do kanceláře prezidenta, anebo mezi školáky v Lupáčově ulici v Praze. Samotného Billa Gatese lze možná přehlédnout na letišti, nelze ovšem přehlédnout jeho sto miliard dolarů. Jak už tomu v případech takovýchto pohádkových cifer bývá, má i Bill Gates co do činění se soudy. Microsoftu se vyčítají monopolistické praktiky. Nejen konkurence, ale i někteří nezávislí počítačoví experti soudí, že existují i lepší operační systémy než Windows. Gatesovo bohatství připisují nikoli talentu a píli, se kterou pracoval do svých třiceti let, ale tvrdé obchodní strategii, které se věnoval později. K té strategii patří dar, který jménem Microsoftu nabídl v Praze. V rámci projektu Internet do škol mohou mít naši školáci ve svých počítačích operační systém Windows zdarma. Taková Mikulášská nadílka má cenu 325 miliónů korun. Není to malá částka, ale Gates rozhodně takovou investicí neprodělá. Většina studentů, kteří si na Windows zvyknou, nebude v budoucnu měnit. Dárek je pak součástí projektu, který vláda svěřila uskupení AutoCont On Line-Český telecom, do kterého patří i zmíněný Microsoft. Hodnota této zakázky činí 4,4 miliardy korun. Nicméně: Gates nemusel darovat nic. Pokud se rozhodl tak učinit, je na místě mu poděkovat za zájem, než začneme operovat s kalkulačkami.

Ústavní provokatér

V té nejvyšší politice není zrovna běžné, že post vysokého ústavního činitele zastává člověk, který si libuje v provokacích. Provokací na nevhodném místě bylo zpochybňování evropského sjednocování na půdě Evropského parlamentu, který z tohoto sjednocování vzešel a také ho reprezentuje. Obecně je samozřejmě debata o směřování Evropy legitimní a názor zpochybňující federalizaci do ní nepochybně patří. Odpůrci hlubšího sjednocování patří dnes v Evropě k menšině, protože se ukázalo, že shoda na společných prioritách, nikoli tedy pouze na společném trhu, všem prospěla. Sjednocování se Evropě jednoduše vyplácí. Rozvířit diskusi, kterou Evropa před dvaceti lety uzavřela, se asi předsedovi naší Poslanecké sněmovny nepodaří, pro svůj odpor k Bruselu bude obtížně v Evropě hledat politické spojence. I v našem národním zájmu je mimochodem Evropa, ve které národní parlamenty budou hrát okrajovou roli: Čím více kompetencí přejde na Brusel z Německa, Francie, Itálie, tedy zemí nejbohatších a nejsilnějších, tím větší máme šanci se v budoucí Evropě nadechnout. Federální uspořádání Evropy není žádné zlo. Naopak. Silným neublíží a malé zachrání.