Režisér Ota Koval netočil obzvláštní "trháky", od počátku se ostatně zaměřil spíše na dětský film (My tři a pes z Pětipes, Jakub, Julek). Zato jeho celovečerní debut Lucie a zázraky (1970) zaujal snahou o experimentální formu a citlivost příběhu.

Centrum českého videa nabízí nyní Lucii na kazetách, a tak můžeme Kovalův snímek srovnat s jeho dalšími projekty v pozdějších letech. Bláznivé vyprávění o setkání holčičky z dětského domova a mladého poněkud potřeštěného páru střídá prvky groteskní a muzikální. Lucie, marně toužící po své vlastní mamince, potká jednoho dne v domově veselého malíře pokojů, který jí daruje plyšového pejska. Tento Raulohadry Růžovej ožije a pomůže jí najít nejen maminku, ale i tatínka.

Banální příběh má své dnes už trochu archaicky působící gagy, nicméně upoutává rozvernou formou, milými nápady a hereckými výkony (vedle půvabně blbnoucí Nadi Urbánkové a Jana Třísky je to především bezprostřední čtyřletá Viktorie Čermáková v hlavní dětské roli). Luciino putování za štěstím obdařené malými zázraky však nevypovídá jen o tom, jak najít maminku. Ale také o fantazii a hravosti, které děti potřebují a kterých se někdy dospělým pro samou komisnost výchovy nedostává v té správné míře. Proto není snímek jednoznačně určen jen dětským divákům, nýbrž i rodičům, kterým je zatěžko odložit svou autoritativní masku.