číslo 19/2001
vychází 30. dubna

Rozhlasová publicistika

TVÁŘ ZA MIKROFONEM

Vaše cesta k mikrofonu?
To jsem jednou na ústeckém Mírovém náměstí potkal tehdejšího redaktora zdejšího rozhlasu Pavla Ryjáčka, se kterým jsem se znal ze studií na pedagogické fakultě a on mi povídá: "Ty ještě studuješ, viď? Nechceš nám externě přispívat do pořadu pro studenty?" Nechal jsem se přesvědčit. Z přispěvatele jsem se záhy stal autorem, načež byl pořad zrušen. Poté mi bylo navrženo, zda bych nechtěl moderovat i běžné vysílání, a já nebyl proti. Symbolicky právě na Den tisku, rozhlasu a televize roku 1991 jsem usedl za mikrofon poprvé, ještě jako externista. O tři roky později, už po škole, jsem nastoupil nastálo a stal se posléze dobroranním moderátorem - specialistou... S mikrofonem i se psaním jsem však měl i předtím určité zkušenosti, i když trochu jiného typu. Zkoušel jsem to na pódiích s kytarou a vlastními písničkami, ale to už je dávno.

Vaše rozhlasová "nej"?
Jednoznačně Planetárium, magazín "o věcech mezi nebem a zemí". Pořad, který jsem v roce 1995 zdědil po Jaroslavu Poštolkovi, a to i s externím režisérem Rudolfem Felzmannem, který je zároveň ředitelem děčínského divadla. A byl to právě pan Felzmann, rozhlasový a divadelní perfekcionista, který mě toho spoustu naučil, za což mu patří můj vřelý dík - už dva roky si Planetárium režíruji sám a pan Felzmann řídí jen to divadlo. Planetárium je měsíčník o vědě i pavědě, o záhadách historie a zvláštnostech dneška; je to pořad, který mi umožnil setkat se se spoustou zajímavých lidí, vědců, pavědců i naprostých šílenců a dobrodruhů. Jako dítě jsem víkend co víkend vstával v sobotu před osmou a náruživě hltal Meteor. Plenetárium je takové naplnění mých dětských tužeb po bádání a objevování.

Co vás drží nad vodou?
Už zmíněná setkání se zajímavými lidmi. Deštivé dny, plískanice a bouřky - počasí, na které většina lidí nadává. Listování ve starých knížkách, návštěvy antikvariátů, archivů a podobných míst. Historie, příroda, věda, hvězdná obloha. Jaro a hlavně podzim. Cesty vlakem, sem tam i dobré jidlo. Ale ze všeho nejvíc mi pomáhají moje žena a naše dvouletá dcera Wanda, dynamko k neutahání...