Ženy a maltézští rytíři

Mám kamarádku, která chová nezměrný obdiv k řádu maltézských rytířů. A právě ta mě zavedla na jeden z římských vrchů - Aventino. Šly jsme se vlastně podívat na rozkvetlou růžovou zahradu, ale Tereza se rozhodla, že mi ukáže jednu zvláštnost - jedinečné náměstí, projektované Giovannim Battistou Piranesim (více je znám jako autor fantastických rytin), kde na straně vedoucí k řece Tiberu stojí vila zmíněného řádu. Je většinou tajemně uzavřena, ale to je právě třeba, chcete-li objevit onu zvláštnost. Tou zvláštností je totiž velká klíčová dírka v bráně zahrady u vily. Přiložíte oko k dírce a uvidíte rovnou cestu procházející kvetoucí zahradou. Na jejím konci, přesně ve středu cesty, se tyčí majestátně kupole svatopetrského chrámu, který stojí kilometry daleko, na druhé straně řeky. Jak se tohle architektům povedlo?

Tereza byla nadšena mým nadšením a pustila se do dlouhého hovoru o maltézských rytířích. Řád byl založen jako řád rytířů svatého Jana, zvaný proto také johanitský, v 11. století v Jeruzalémě s cílem léčit nemocné a bojovat za víru. Bojovní rytíři byli nuceni opustit Svatou zemi koncem 13. století. Uchýlili se nejprve na Kypr, pak na Rhodos a na Maltu, a nakonec skončili v Itálii. Rhodos. - to jsou pro maltézské rytíře, kteří oblékali do boje na drátěnou košili červenou kazajku s bílým křížem, dvě století velkého rozmachu a hrdinného odolávání turecké přesile. Rytíři měli i své loďstvo a brázdili Středozemní moře s jediným cílem: kazit dobyvatelské plány nevěrců. Jenomže doba se mění a jejich tvrdohlavý boj s nevěrci kazil obchody evropským zemím, zejména Francii a Benátkám, které živě obchodovaly s muslimskými zeměmi. Proto rytířům svatého Jana nikdo nepřišel na pomoc a porážka byla nevyhnutelná.

Tereza se mi ale svěřila, že jejím největším přáním je stát se jednou Dámou řádu. Podobně jako baronka Paola Maroccová, která je Dámou řádu maltézských rytířů již dvacet let a předtím s ním deset let intenzivně spolupracovala. - Co všechno ženy v řádu dělají? - Pracují v nemocnicích, v útulcích pro těžce nemocné a staré lidi, v léčebnách pro osoby závislé na drogách, podílejí se na humanitární pomoci v místech zasažených přírodními kalamitami či válkou, pomáhají těm nejpotřebnějším na periferiích velkoměst a nevyhýbají se ani obyčejnému nákupu pro staré lidi. Kde k tomu Dámy řádu nacházejí sílu? Ve víře a pak, jak řekla paní baronka, "každý v sobě může najít trochu síly a pomáhat, ale ve skutečnosti nám sílu dávají lidé těžce zkoušení životem, kteří se nevzdávají a myslí i na ty, kteří jsou na tom ještě hůře".

Řád maltézských rytířů dnes prosperuje, protože našel sílu a odvahu se do hloubky změnit. Do té míry, že otevřel brány i ženám. Jádro řádu zůstává nadále vyhrazeno mužům, kteří skládají řeholní slib chudoby, cudnosti a poslušnosti, ale všechny ostatní formy členství jsou přístupné i ženám - Dámám řádu. Je to výsledek teprve nedávné reformy, která dala řádu rovněž větší autonomii. Řád činný ve čtyřiceti zemích světa realizoval reformu, která je ojedinělá a dokazuje, že i středověký rytířský řád se může stát opět vitální institucí, je-li schopen se přizpůsobit současnému světu.