|
|
Drama souboje se slabou vůlí
Celovečerní časosběrný dokument Heleny Třeštíkové Katka je
smutnou výpovědí o osudu mladé narkomanky. Půvabná a vnímavá
dívka na počátku svého příběhu o drogy „jen“ klopýtá a zdá se,
že má pro boj se závislostí dost energie. Nástrahy cesty do
pekel vyjadřuje pěkným pohádkovým příběhem o „králi Heroinu“,
který napsala v odvykacím centru (režisérka ji tu zachytila
téměř před patnácti lety, kdy začala Katčin osud sledovat).
Pak ale nevydrží, znovu a znovu podléhá, peníze na drogy
získává krádežemi i prostitucí. Občas se ještě snaží –
nejnadějnějším pro návrat do života se zdá její těhotenství.
Ale nakonec vždy klesne ještě hlouběji. Rozpad osobnosti se
projevuje změnou slovníku, artikulací, přístupem k hygieně a
samozřejmě ztrátou mravních hodnot. Pár světlých okamžiků, kdy
si Katka možná uvědomuje, o co přichází, zachytila Třeštíková
s jemnou, poeticky laděnou působivostí – třeba když mladá žena
leží v potoce a nechává se hladit sluncem a proudem čiré vody.
 O
drogách a narkomanech se hodně píše i natáčí, film Heleny
Třeštíkové se však od jiné publicistiky odlišuje naléhavou
silou, stavějících na spolehlivých oporách nezaměnitelných
tvůrčích postupů. Příběhy nemají předem jasné rozuzlení,
odvíjejí se průběžně a konec je vždy otevřený. Autorka
většinou zasahuje do osudů protagonistů osobně – i v Katce
vstoupí do děje: „Uvědomuješ si, že teď poprvé nejde jen o
tebe?“ říká, kdy dívka otěhotní. Jindy vybízí: „Slib mi, že
hned zítra začneš něco dělat…“ Režisérka se tu nezpronevěřuje
principům dokumentaristické objektivity, jde o projevy
pochopitelné, v tomto případě asi nevyhnutelné lidské
sounáležitosti, úzkosti a obav o zmarněný život. Film je
zvlášť působivý ve druhé půli, kdy Katčin příběh vyrůstá do
výše silného lidského dramatu.
Když Helena Třeštíková před několika dny předávala Českého lva
Lukáši Přibylovi za Zapomenuté transporty, poznamenala:
„Skutečnost je krásná.“ Má pravdu, je. I když bolí.
Agáta Pilátová, publicistka
|
