číslo 3 / 2007 |
|
Marie Boková, publicistka Racek - námět na krátkou povídku Čechovovi lidé - trpící, zraňující i zraňovaní, ale také dojemní či směšní... Právě tuto jemnou komičnost akcentuje režisér rozhlasového Racka hned zpočátku, poté, kdy nám představí vybranými „erbovními citáty“ hlavní osoby tohoto příběhu o lásce a smrti. „Námět na krátkou povídku“- později nesčetněkrát citovaná Trigorinova poznámka je zdůrazněna i v nové rozhlasové úpravě Martina Velíška a režii Aleše Vrzáka, kterou den před Štědrým večerem premiérově uvedl Český rozhlas 3 - Vltava. Vůbec celé zkrácení a úprava textu - citlivá, logická práce - působí jako „krátká povídka“, příznačná čechovovská miniatura. Jde samozřejmě o kompromis mezi značně dlouhou klasickou hrou o několika dějstvích - a dnes přijatelnou délkou dramatického tvaru v rádiu, což je těch devadesát minut, kam by se to celé mělo vejít... Adaptace sleduje především čtyři hlavní figury a jejich neobyčejně složité a vyvíjející se vztahy. Ostatní postavy se jakoby diskrétně občas vytrácejí.
Saša Rašilov nevidí Trepleva jako nezralého chlapce, ale jako člověka, který už tuší, kam půjde. Působivý je jeho intimní rozhovor s matkou - ošetřovatelkou: něžné sblížení - drsný konflikt - smutné smíření. Vzájemné odcizení s kapkou bláhové naděje je cítit v posledním dialogu Konstantiva Trepleva s Ninou Zarečnou. Tu hraje Klára Sedláčková od naivity přes horečnou zamilovanost až k trpkému poznání. Dvě herečky, dva literáti - začínající i končící; vzájemná rivalita, odlišný přístup k životu a práci - i toto téma je ve Vrzákově inscenaci čitelné. Jednu ze svých mimořádných postav vytvořil Bořivoj Navrátil jako vědoucí doktor Dorn. Přesvědčivá byla Vanda Hybnerová ve zdeptané, beznadějně milující Máše, i Radek Holub jako její budoucí nemilovaný muž, vesnický učitel Medvěděnko. Foto archiv |