číslo
32 |
|
Televize |
|
TV TIPY
SOSáci chtějí předcházet dětským úrazům Sedmidílný animovaný seriál SOSáci, vysílaný v rámci Večerníčku, chce předcházet úrazům u dětí. Spojil přitom příjemné s užitečným a přidal chvályhodné: kreslené příběhy ukazují dětem i rodičům, jak úrazům předcházet a jak podat první pomoc; projekt k nám navíc přichází v době, kdy český animovaný film neprožívá zrovna období rozkvětu a mnozí si stěžují na skutečnost, že omezována je i výroba animovaných Večerníčků. Dík v této souvislosti patří Všeobecné zdravotní pojišťovně, která televizní cyklus financuje. Jistě ví, proč - úrazy jsou ve vyspělých zemích nejčastější příčinou úmrtnosti dětí starších jednoho roku; v České republice zemře následkem úrazu ročně asi 250 dětí. Počet úrazů, které nekončí úmrtím, je ovšem daleko vyšší a řada pacientů trpí jejich následky po zbytek života. Animace, jako formát který pracuje s nadsázkou, umožňuje zobrazit nejrůznější typy nebezpečných situací, aniž by se u jejich sledování děti bály.
Seriál namluvila originální herečka a zpěvačka Lenka Vychodilová. Kdo ji zná, ví, na co se může těšit; režisérka Milada Sukdoláková jí tuto roli jistě nesvěřila náhodou. SOSáci si vyžádali dva roky usilovné práce, kdy se všichni zúčastnění natolik sžili s postavičkami, že se o jejich vývoji neustále i na dálku informovali. A jejich postavy je "za odměnu" přerostly. "Zajíc, který s šarmem sobě vlastním řeší nejrůznější katastrofy (které ovšem často sám zaviní) si například sám určoval, jak se bude tvářit a co bude dělat. Já jsem se mu jen podřizovala," komentuje to animátorka Alena Meissnerová. (top)
Oběšenec
Režie Ken Girotti. Hrají Lou Diamond Phillips, Mädchen Amick, Mark Wilson, Vince Corazza, Robert Haley a další.
48 hodin v Paříži Doktor Richard Walker přijíždí s manželkou Sondrou do Paříže na chirurgický kongres. Naposledy spolu byli v Paříži na svatební cestě, a tak se těší, že tu opět stráví několik příjemných dní. Po ubytování v luxusním hotelu zjistí, že Sondře kdosi na letišti vyměnil kufr. Když je doktor Walker ve sprše, jeho manželku někdo volá z hotelové haly. Sondra odchází a od té chvíle jako by se po ní slehla zem... Režie Roman Polanski. Hrají Harrison Ford, Betty Buckleyová, John Mahoney, Jimmie ray Weeks, Yorgo Voyagis a další.
Jen násilím ubráníme náš svět Násilí, v krajním případně i sebezáhubné, asi podřimuje v každém člověku: stačí vhodné podmínky, aby se znenadání vylilo. Pokud nesledovalo obohacení, zpravidla se pojilo s nasměrováním na toho, kdo se nějakým způsobem lišil a již tím vadil - rasovou příslušností, vyznávanými hodnotami, chováním, náboženstvím, prostě čímkoli, třeba i vzhledem. Nejděsivější případy nastávaly tehdy, když ani odlišnost již nebyla zapotřebí, násilníkům se jednoduše líbilo už samotné páchání násilností. Na tento rys průkopnicky upozornil již před více než třiceti lety Stanley Kubrick v Mechanickém pomeranči. Málokterý tvůrce jej později následoval: pro jistotu byla přikládána berlička, osvětlující, že dotyčný násilník patří mezi nějaká extrémní hnutí, třeba mezi neonacisty nebo skiny. Tak je tomu rovněž v australském filmu Romper Stomper.
Romper Stomper (zvolený název vychází z dětské říkánky) ještě neupřednostňuje sociální motivace, nehledá kořeny agrese v dlouhodobé frustraci, v hledání obětního beránka za vlastní selhávání, jak je tomu v některých pozdějších filmech. Pohnutky jsou tu ideálně průzračné, někdy pramení v rodinném prostředí, které je nějakýnm způsobem svazující (třeba v případě dívky z dobře situované rodiny, která se ke skupině přidá). Jedno je ovšem nesporné: podařilo se navodit ohromivou sugestivitu, která stěží někoho nechá lhostejným. (jš)
Bláznivé pátrání hromotluka a zmatkáře V 80. letech vznikla ve Francie absurdně protikladná dvojice - na jedné straně flegmatický hromotluk Gérard Depardieu, na druhé postavou drobnější zmatkář Pierre Richard. Přesto se báječně doplňovali: také Depardieu zvládal komediální nadsázku, aniž by se musel pitvořit.
Režisér Francis Veber splétá vyprávění obratně, byť využívá situačních gagů známých již z němé éry, ale podívaná je to příjemná. Přehledně a s maximální působivostí buduje rozdíly mezi oběma hrdiny. Zbrklý Richardův poděs občas propadá dojmu, že celé pátrání sám řídí, neboť netuší, proč byl vybrán. Depardieuovu detektivu věříme, že v případě potřeby vládne tvrdou pěstí. A oba se báječně shodnou jak v rovině nenápadných hříček (detektiv se občas děsí smůly, kterou jeho společník kolem sebe šíří - hned na začátku mu chce připálit cigaretu a málem mu zapálí celý oblek), tak v rovině vtipných průpovídek. Bláznivé situace jsou dobře vypointovány, řetězce ztřeštěných příhod se podrobují přísně logické souvztažnosti. Nechybí ani roztomile morbidní humor. Když nebožáku, který se jako jediný zachránil z osady, která nevysvětlitelně lehla popelem, ukaží fotku hledané dívky, muž jen v děsu vytřeští oči a jme se vydávat bojácné skřeky. JAN JAROŠ
Nechoďte do lesa, pokud prší a je tma Hororová mystifikace Záhada Blair Witch vznikla jako typický nízkorozpočtový film. Tváří se, jako kdyby vznikla dodatečným sestřihem nezpracovaného materiálu, který natočila trojice kamarádů předtím, než tajemně a beze stopy zmizela. Zůstaly po nich jen obrazové a zvukové záznamy, které každým okamžikem navozují dojem ryze amatérského původu. Snadno postřehneme jak neurovnané obrazové kompozice navíc roztřesené chůzí, tak v jakoby náhodném záznamu stále vznětlivější hádky, jimiž se jednotliví aktéři vyslovují k právě probíhajícím událostem. Černobílý obraz z klasické 16 mm kamery se střídá s barevným videozáznamem. Záhada Blair Witch vypráví o třech studentech, kteří se vypraví do jakéhosi odlehlého městečka, kde se snad má vyskytovat čarodějnice. Nejprve zpovídají místní občany (jejich výpovědi přímo do kamery tvoří jakýsi anketový soubor, uvádějící vlastní výpravu do okolních lesů), kteří se zmiňují o působení zla, o masovém vrahu, o ztrácejících se dětech. Je ovšem příznačné, že od počátku se film přidržuje možného dvojznačného výkladu, nikdy se vlastně neobjasní, co se vlastně událo.
Film lze odečítat i jako zprostředkování mysli vyděšené abnormálními jevy, které lidský rozum není schopen - aspoň v dané situaci - dešifrovat. Hádky mezi jednotlivými protagonisty jsou nasnímány se značnou sugestivitou, stejně jako je postižena fascinace filmařinou, zejména u Heather: za všech okolností nechává běžet kameru, v nočních pasážích někdy slyšíme jen zvukový záznam při zcela zatmělém obraze. Film nepochybně patří mezi zdařilá díla navozující pocit nejistoty. Princip mystifikace se nikdy nepřiznává, "autentičnost" umocňuje i naprázdno běžící kamera, jež jako němý svědek (příznačně mimo obraz) dokládá tragický osud celé výpravy. Postup to ovšem nijak objevný: už Občan Kane používal tyto principy (životopis hrdiny se ukáže být "jakoby" předváděným dokumentem), totožné řešení včetně dodržení mystifikace a přijetí filmového záznamu jako základního zdroje nalezneme v syrovém belgickém snímku Také u vás se to může stát. JAN JAROŠ
Kumštýři na dlažbě Dokument sleduje několik umělců, kteří vystupují na pražské "královské cestě" od Prašné brány až po Karlův most. Zachycuje ukázky z jejich vystoupení - včetně světového rekordu v polykání mečů, ale dává nám nahlédnout také do toho, co taková produkce obnáší. Že totiž nejde o žádné žebrání, ale profesionální činnost často na vysoké úrovni. A máme možnost nahlédnout malinko i do soukromí lidí, kteří si pouličními produkcemi přivydělávají, nebo se jimi živí. Plejáda umělců je zvolena pestře. Je tu chromý polykač mečů, klavírista, loutkář i jazzová kapela. |