Bylo to
ještě v dobách černobílé televize. Hudební vysílání nabídlo zajímavý portrét
mladého dirigenta, zajímavě dirigujícího neobvyklý ansámbl. Hráli modernu, ve
světě už známou, u nás teprve objevovanou. Soubor tvořily jen dechové instrumenty,
a nesl název Komorní harmonie. A přestože v něm bylo možno poznat naše přední
instrumentalisty - členy velkých orchestrů i jiných komorních sdružení, posluchač
se radoval z příjemné atmosféry, vzdálené upjatosti a vážnosti běžných
koncertů.
Štíhlý brunet s nádhernýma
rukama, jejichž kouzlení si vybral jako jediný obsahový prvek do svého originálně
pojatého filmu Ruce také režisér Petr Weigl vzbudil tehdy velkou pozornost, ba
zvědavost televizních diváků a přímých posluchačů koncertů. Krátce nato se
stalo jméno Libor Pešek (* 22.6. 1933) pojmem již s jakousi samozřejmostí
slibujícím cosi mimořádného - a to jak vlastním hudebním zážitkem, tak i
atmosférou, v níž koncert probíhal.
O několik let později tento mladý pán fascinoval na
svém prvním šéfovském večeru publikum i členy teprve jednoletého orchestru v
Pardubicích (tehdy Východočeského státního komorního orchestru, dnes Komorní
filharmonii), do té doby poněkud bezradného a umělecky tápajícího. A život šel
dál - vedle hostování v dalších orchestrech šéfovství ve Slovenské filharmonii,
úvazek v České filharmonii. Nekonečná řada peripetií, mnohdy také svědčících,
že doma nikdo není svým prorokem, vyústila v pozvání do čela Královské
liverpoolské filharmonie, kde zůstal deset let a kde je dodnes srdečně vítán a
uznáván. I když jeho jméno bylo už od dob Komorní harmonie v hudbymilovné
veřejnosti pojmem, opravdového uznání doma se dočkal vlastně až v letech
devadesátých a dnes je brán jako dirigentská jednička prožívající vrcholnou
uměleckou dráhu.
V cyklu Hudební lásky
Libora v pořadu CD Laser letos v březnu jsme za jeho přítomnosti
poslouchali výběr z velkého katalogu jeho hudebních nahrávek. Tentokráte si
významné a přiznejme, že překvapující životní jubileum Libora Peška připomeneme
v sobotním Symfonickém koncertě. Nabídne výběr zajímavých snímků, ale zároveň
také skladeb, jež do značné míry připomínají Peškovy dosavadní etapy životní i
dramaturgické. Na doby dnes už legendární Komorní harmonie zavzpomínáme
Stravinského Příběhem vojáka, Pardubice se přihlásí jednou z jeho
nejpopulárnějších tamních trvalek Haffnerovou symfonií Wolfganga Amadea
Mozarta a prostřednictvím symfonické básně Praga v podání České
filharmonie zazáří jedna z nejsilnějších Peškových životních lásek - tvorba
Josefa Suka.
BOHUSLAV VÍTEK