50 |
|
Tipy ČRo |
|
Zdá se, že tato představa opravdu padá, a to na základě bioarcheologie. Jde o metody soudního lékařství užité na archeologickém materiálu. Když má soudobé soudní lékařství jen trochu štěstí, dokáže zázraky. Je těžko uvěřitelné, co všechno o lidech povědí kosti - jak jejich vlastní, tak kosti toho, co snědli. Kosterní nálezy bývají někdy podstatně spolehlivější a jejich výpověď může být podstatně spolehlivější než písemné záznamy. Zkušený odborník obvykle dobře rozliší, zda se s danou kostí dělo něco dlouho před smrtí - to se projeví nějakými známkami hojení nebo zbytků zánětlivých či nádorových změn. Odlišné jsou změny na kostech, např. úrazové v době kolem smrti. A ty se zase odlišují od změn vzniklých na kostře po smrti. Bioarcheologové takto např. dokázali, že jistá staroegyptská princezna umřela na otravu krve z infekce, jejímž ohniskem byl zánět čelisti, jenž byl důsledkem zkaženého zubu. Jestliže najdete v páteřních obratlích několik vhojených šípových hrotů z pazourku, musel mít majitel této páteře během života potíže se svým lidským okolím. Stopy na lícní kosti nálezu v jižní Africe jasně svědčí pro oddělování čelisti od hlavy... V Bavorsku našli 38 lebek se vpáčenými zlomeninami v zadní části. Nález vědci vykládají jako hromadnou popravu. Převažují lebky žen a dětí. Ukazuje se, že organizované vyvražďování nevzniklo až s vývojem zemědělství a státu. (bi) |