Škodolibost není hezká vlastnost. Přesto se jí občas člověk neubrání. A rád. Takovou vzácnou příležitost k upřímnému potěšení z cizího neštěstí nabízela obrazovka předposlední listopadový týden. Sledovat nefalšované zklamání a bezradnost z nenaplněného očekávání rozbitých hlav, crčící krve a řinkotu vysklených výkladů, jež hned několik po sobě jdoucích dní čišelo z nejsledovanějšího zpravodajství nejsledovanější televize, stálo za to. Zvlášť, když objektivním děním neukojenou krvežíznivost průběžně marně suplovala až komická snaha po dodatečném zaopatření dramatičnosti hysterickým komentářem doprovázejícím mírumilovně statické záběry téměř pustých pražských ulic v době konání summitu NATO.

Stejně lidskou reakcí jako škodolibost je údiv. I ten možná vzbudilo v některých divácích sledování "nejúspěšnější prodejné televize ve Střední a Východní Evropě" - nejnovějšího pokračování estrády s názvem Lucie na bílo. Na vině pozdvihnutého obočí tentokrát nebyla ani protagonistka, ani pořad, a dokonce ani samotná TV NOVA. To vše se odehrálo v mezích očekávání a zaběhaného standardu. Podiv však vzbudila sestava vystupujících estrádních umělců. Jakkoliv se dnes a denně můžeme přesvědčovat, že touha po sebepropagaci a odměně ústí nejen téměř u všech prodavačů humoru v bezbřehou ochotu vystoupit v libovolném pořadu libovolné televize, hostování Haliny Pawlowské a Michala Prokopa v novácké estrádě je přece jen trochu "přes čáru". Tím spíš, že věrnost sobě a své pověsti, kterou si oba jmenovaní dlouhodobě budují svým každotýdenním účinkováním v České televizi, není jistotou jen pro diváky, ale především pro ně samotné: jsou alternativou vysmátému bulváru s visačkou made in Železný.

Důkaz, že trvat na svém se vyplácí, byť to nezaručuje největší díl z koláče sledovanosti, přinesla obrazovka týž víkend v sobotu. I v televizi platí Bohumilem Hrabalem kdysi citovaná pravda z lístku z čistírny: "Některé skvrny nelze vyčistit bez porušení podstaty látky." Ze zkušenosti by právě - opět názorně předvedená - podstata inteligentního humoru byla cenou, kterou by zaplatil protagonista Manéže Bolka Polívky za přestup z veřejnoprávního angažmá do služeb jednoúčelově výdělečné organizace. Je dobře, že to ví nejen pan Bolek Polívka, ale (zatím ještě) i Česká televize.