5
vychází 21. 1. 2002
Hudba
(Venkow Records/Universal Music)
Pro
mnohé to bude možná znít neuvěřitelně: Pavel Žalman Lohonka oslavil nedávno
pětapadesátiny! Loňskou deskou Ve znamení ryb bilancoval - znovu nazpíval
třiadvacet svých nejznámějších skladeb. Na sklonku minulého roku však vydal nové
album s novými písněmi. Většinu ze čtrnácti písniček napsal sám, najdeme tu
však i jeden tradicionál a jednu a půl písničky Jana Brože (muziku k té druhé
napsal Petr Novotný). Vedle již osvědčených písničkářových spolupracovníků
(Jindřiška Petráková, Petr Novotný, Jan Brož) z nahrávky uslyšíte i pět hostů.
V jedné dvou písničkách možná trochu překvapí výrazné bicí. Inu, doba jde dál,
tvrději a rychleji. Ale nebojte se: Lohonka v ní zůstává i se svým novým albem
uklidňujícím prvkem. Třeba už jenom inspirací v lidové písni. Takže žádné
další překvapení - a buďme za to rádi! Známý folkař se už cítí unaven,
především z těch záležitostí, které přinesla poslední doba. "Semlela mě
kola šoubyznysu. Když mi bylo třicet, psal jsem si, co jsem chtěl (i když jsem si
kvůli cenzuře nemohl hrát, co jsem chtěl). Ale byl jsem čistší a svobodnější.
Dnes je na všechno podrobná smlouva, která vás hodně svazuje," dodává a
pokračuje: "Taky vám do věcí mluví daleko víc lidí než dřív. Dnes jsem
nucen se hádat, a to často o úplné nesmysly. Na to já nejsem. Proto mám manažera,
který za mě vyjednává honoráře." Problémy ovšem bývaly i za minulého
režimu. Třeba s hitem Kdyby tady byla taková panenka. "Pánům bylo
jasné, že šlo o Panenku Marii, a to je štvalo. Jenže to byla tak chytře vymyšlená
písnička, že ji hrávali i v rádiu," vzpomíná s uspokojením muzikant,
který několikrát zažil také úbytek posluchačského zájmu. "To čas od
času přijde. Důležité je uchovat si kontakt s publikem. I v dobách největší krize
jsme jezdili a koncertovali, a to i za tu cenu, že jsme za to měli méně peněz. A teď
se nám to vrací - na naše koncerty přijde i pět set lidí," pochvaluje si.
TOMÁŠ PILÁT
Duchovní hudba starých českých mistrů
(Radioservis)
Vstupní skladbou k vpravdě objevnému albu je slavnostně jásavé Te Deum Jana
Zacha (1699-1773), barokního autora řady pozoruhodných, zejména sakrálních kompozic.
Editoři z nich vybírali uvážlivě: k úvodní, méně rozměrné třídílné skladbě
plné světla a radosti připojují jako působivý kontrast vážné, meditativní
Requiem solenne c moll - mši za zemřelé. V obou skladbách autor pozoruhodně
využívá dechových nástrojů (v Requiem trubka, trombony, v Te Deum např. klarinet).
Zejména Requiem, kde se trombony působivě propojují s lidským hlasem, dosahuje
meditativní hloubky poskytující prostor pro rozjímání nad konečností lidského
života. Právě zde Zachova hudba přesahuje barokní konvence a směřuje k hudební
impresi. Messa curta e solenne in D od Jana Antonína Koželuha (1738-1814) patří k
nejhodnotnějším z duchovních skladeb autora, který jako jediný český skladatel
pronikl se svými operami (Allessandro nell- Indie a Demofoonte) do Stavovského divadla.
Mistrně ovládá polyfonii i formu vokální fugy, ale zároveň - zvláště ve
zmíněné mši - lze v jeho skladbách vysledovat vývojovou cestu od vrcholného baroka,
v němž byl hudebně vychován, přes klasicismus až k prvkům romantickým. Provedení
skladby Messa curta e solenne je náročné zejména pro vokály. Avšak stejně jako v
ostatních číslech alba také v tomto se sólisté (N. Petrenko - soprán, I.
Škvárová - alt, V. Doležal - tenor, J. Kalendovský - bas) i Smíšený sbor a
Komorní orchestr pražských symfoniků pod vedením Pavla Kühna zhostili interpretace
na vysoké úrovni. Rozhlasové nahrávky skladeb jsou z let 1996-1997 a dokládají
bohatství archivu Českého rozhlasu. Přímo vybízejí k tomu, aby Duchovní hudba
starých českých mistrů nezůstala ojedinělým edičním počinem, ale stala se první
v nové tematické řadě.
(ap)