číslo 46/2001 |
|
Televize |
|
ZVEME VÁS DO KINA
Nachové plachty lehce do lila
Snímek Miroslava Janka Nachové plachty lze nazvat dokumentem pouze s váháním, tento termín zpravidla označuje něco zcela jiného, než jaký a "o čem" je. I když původně byl snad zamýšlen jako televizní dokument - svědectví o stejnojmenném lodním představení Divadla bratří Formanů, úspěšně uvedeném loni v Praze i jinde. Nicméně se ukázalo, že divadelní projekt podle literární předlohy ruského spisovatele a snílka Alexandra Grina může poskytnout prostor i pro další svébytný umělecký tvar. A tak ve filmových Nachových plachtách lze vysledovat tři vzájemně se prolínající, doplňující, souznějící, někdy i protikladné vrstvy - Grinův text, představení lodního divadla a Jankovu hravě poetickou filmovou vizi.
Drobná potíž je však v tom, že divák, který nezná Grinův text ani nezažil lodní představení, může mít z toho všeho v hlavě spíš zmatek; nevyzná se v ději a nebyl u toho, když kouzlo představení vytvořilo imaginativní svět snu, iluze a střetávání s realitou. Pokud není ochoten či schopen nechat se unášet proudem dojmů a emocí, pokud úporně hledá nitku, která by mu pomohla rozmotat klubíčko děje, má smůlu. Dojem z divadla totiž patrně není plně přenosný na diváka v kině. S tajemstvím i Tajemstvím (tak se loď jmenuje) je patrně třeba zacházet uvážlivěji, nelze mu vždy ponechat diváka napospas a spolehnout, že vnímá a cítí stejně jako tvůrce. AGÁTA PILÁTOVÁ |