TV TIPY
Pondělí 5. 11. 2001 NOVA - 20.30 hodin
Bohové musejí být šílení
Osobitý typ humoru, postavený na znalostech specifik afrického prostředí,
je tu sklouben s klasickou dobrodružnou komedií, společenskou satirou a některými
postupy němých grotesek, to vše v půvabném koktejlu, který měl nečekaný ohlas.
Děj se postupně splétá ze tří motivů. Prvním je křovácký lovec Xi,
vydávající se na dlouhou cestu, aby vrátil bohům dar, láhev coca-coly, který místo
pomoci přináší lidem z buše neshody a hádky, druhým je úspěšná novinářka
Kate, která se rozhodla změnit zaměstnání, chce se stát učitelkou v misijní
škole, a nesmělý mikrobiolog Andrew, který se do ní zamiluje, třetím pak banda
neúspěšných atentátníků na útěku, kteří zajmou děti z misijní školy i s Kate
jako rukojmí, která by jim umožnila přejít hranice. Režie Jamie Uys. Vedle N´Xaua,
představitele sympatického křováka Xiho, se ve filmu objeví Marius Weyers, Sandra
Prinsloová, Nic de Jager a další.
Úterý
6. 11. 2001 PRIMA - 20.55 hodin
Kulový blesk
Připravit, zorganizovat a provést výměnu dvanácti bytů je
dílo hodné mistra. Tím ovšem dr. Radosta také je. Náhlé těžkosti a komplikace
řeší s grácií za pochodu a pro jistotu, aby se v den D všechno povedlo, provede
"malou" generální zkoušku, která odhalí mnohé. Objeví se rovněž drobné
problémy, způsobené např. svatbou objednanou na nevhodný termín nebo váháním
některých účastníků akce. Zmatek, jenž málem zhatí celou operaci, vyvolá
"noční cvičení", vyhlášené opilým psychologem Knotkem...
Režie Zdeněk Podskalský, Ladislav Smoljak. Hrají Rudolf
Hrušínský, Josef Abrhám, Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Daniela Kolářová, Zita
Kabátová, Karolina Slunéčková, Marie Málková, Jaroslav Vozáb, Petr Brukner a
další.
Středa
7. 11. 2001 ČT 1 - 21.50 hodin
Skeptik s pokorou v duši
Nebyla to
mediální hvězda, říká o Václavu Voskovi jeden ze souputníků, kteří na něj
vzpomínají v dokumentu Božský skeptik. Patrně ne v současném významu. Ale
rozhodně to byl velký herec. Snímek Světlany Lazarové z cyklu Předčasná úmrtí o
tom podává inteligentní svědectví. Záznamy z divadelních představení, filmů a
televizních inscenací, i vyprávění členů rodiny a přátel o tom přesvědčivě
vypovídají. Autorka vybrala zajímavé dokumenty i svědectví a připomněla - mnohým
možná i objevila - vzácné herectví a mimořádnou osobnost. Pamětníci souhlasně
vypovídají, že Voska mluvil o svém soukromí jen nerad a málokdo věděl, co se děje
v jeho nitru; o to je však dokument uměřenější a sympaticky civilnější, bez
"senzačních" odhalení. Vždyť Voskovo herectví bylo samo o sobě zázrakem
tvoření, a ti, kdo mu mohli být nablízku, na to nezapomenou. Škoda že mu doba
nepřála - zejména po roce 1968, kdy byl pro svou společenskou angažovanost v
nepřízni vládců. Zakázali mu učit i na DAMU. Zůstalo po něm méně filmových a
televizních rolí, než by jeho talent zasloužil. Nicméně, zachovaly se záznamy
divadelních představení, vzpomínky kolegů (Jaroslavy Adamové, Věry Galatíkové,
Radovana Lukavského, Borise Rösnera) a režisérů, kteří s ními pracovali (Oto
Ornesta, Jiřího Šrámka, Josefa Henkeho). "Uměl hrát tak, že i z kolegů,
kteří s ním byli právě na scéně, udělal diváky," vzpomíná Radovan
Lukavský, a Jaroslava Adamová dodává: uměl, co mnozí nedokázali: zahrát v
konverzačce stejně výtečně jako ve velkém dramatu.
Václav Voska s velkými dramaty také ze scény odešel. Jednou z jeho
posledních rolí byl Sokrates, zkoušel i Salieriho v Schafferově Amadeovi - ten mu
však už nebyl dopřán; zemřel o prázdninách 1982. Předčasně, i když mu bylo už
čtyřiašedesát let...
AGÁTA PILÁTOVÁ
Čtvrtek
8. 11. 2001 ČT 1 - 20.00 hodin
Přítelkyně z domu smutku (1/4)
Román
Přítelkyně z domu smutku, jak ho počátkem osmdesátých let napsala Eva Kantůrková,
byl inspirován jejími zážitky z roční vyšetřovací vazby v ruzyňské věznici.
Bylo to místo, kde měl být člověk pomocí promyšleného systému zbaven své
důstojnosti, ale byla to také příležitost k setkání s galerií lidských typů, z
nichž mnohé lze potkat právě jen ve vězení. Ve své knize, kterou sama nazvala
románem-pravdou, dosáhla autorka mimořádné působivosti. Tu neztratila ani jeho
čtyřdílná televizní adaptace.
Pátek 9. 11. 2001 NOVA - 16.20 hodin
Sympatičtí desperáti vesele prchají
Western prošel křivolakým vývojem: když se vymanil z primitivních
akčních schémat, začal obhlížet náročnější výrazové postupy. V 50. letech se
proslavila psychologizovaná varianta, poté nastoupily pokusy demytizovat hrdinské
pověsti o dobývání Divokého západu či strhnout mravoličnou gloriolu o nezbytném
potrestání zla satirickým výsměchem, hodnotovým převrácením dosud uznávaných
rolí - hrdiny komediálního westernu Butch Cassidy a Sundance Kid (1969) jsou dva
sympatičtí desperáti, tak dlouho svými smělými loupežemi pokoušející osud, až
před úderem zákona musí téměř nepřetržitě prchat.
O žertovně laděné westerny nebyla nouze ani dříve, avšak teprve
nyní se důsledně převrátily dosud vyznávané jistoty. Uličnické kousky obou
kumpánů totiž byly prodchnuty hravostí, naplněny smyslem pro nečekaný paradox.
Snímek zkušeného režiséra Georga Roye Hilla hýří místy roztomile cynickým
humorem jak situačním, tak zejména slovním - vtipné promluvy, jimiž se oba
nerozluční kamarádi i jejich bezstarostná společnice častují, ani dnes neztrácejí
na své působivosti. Svým způsobem se zde glosují ideály svobody a nezávislosti, tak
aktuální právě ve vířícím období na přelomu 60. a 70. let.
Se
značnou dávkou nadsázky film líčí i "pracovní" nezdary, třeba když
loupené bankovky poletují čile vzduchem, neboť množství výbušniny bylo
přílišné; k neodolatelným patří rovněž výjev, kdy se svérázně řeší otázka
vůdcovství. Ale přes přítomnost mnohdy až bujarých komediálních okamžiků je
patrné úzké sepětí se stále zřetelnějším vážnějším, ba dokonce tragickým
podložím, s neradostnými vyhlídkami, s nimiž se oba protagonisté odhodlaně -
bezmála se stoickým klidem - smiřují. A režisér jejich postoji dává za pravdu,
jakkoli jej současně ozvláštňuje. Zejména epilog, který se odehrává v Jižní
Americe, kam se pokusili svou "živnost" přenést, poznamenává výrazná
stylizace, hraničící až se svéráznou pantomimou beze slov.
Půvab vyprávění posílilo zejména herecké obsazení, dokonale
souznící se zvolenou poetikou. Vedle osvědčeného Paula Newmana si režisér prosadil
teprve začínajícího Roberta Redforda - a ten okamžitě uspěl. Oba herce pak svedl
dohromady ještě jednou v neméně proslulém Podrazu.
JAN JAROŠ
Sobota
10. 11. 2001 ČT 1 - 21.00 hodin
Malý velký pistolník
Režisér Arthur Penn se podílel na řadě
význačných filmů, profilujících podobu americké kinematografie šedesátých a
sedmdesátých let. Často prolamoval ustálené stereotypy a vnášel nové pohledy -
kriminální žánr obohatil sociálními podtexty, westernu vtiskl analýzu
společenského pozadí. Právě Malý velký muž (1970) zkoumá dějinné klima,
v němž probíhalo později legendarizované dobývání Západu, zvláště vraždění
indiánského obyvatelstva, bouřícího se proti bělošské nadvládě.
Vyprávění začíná v současnosti. Vrásčitý, více než stoletý
stařík si vybavuje zážitky, které prožil ve svém bouřlivém mládí. Jako malého
chlapce jej unesli indiáni, vyrostl mezi nimi a osvojil si jejich zvyky, jako bojovník
pomenší postavy, ale velkého odhodlání získal i své jméno - Malý velký muž.
Když se ocitne mezi bělochy, učí se dalším civilizačním návykům, procházeje
mnohými groteskními příhodami. Po mnoha životních přemetech se ocitá ve vojsku
generála Custera, odhodlaného definitivně se vypořádat s indiánským plemenem...
Podobně jako Butch Cassidy a Sundance Kid také Malý velký muž
spoléhá především na komediálně vyostřený pohled. A možná dosahuje ještě
větší účinnosti, protože rozpoutává kolotoč nenadálých, mnohdy bláznivých
zvratů, jimiž titulní hrdina prochází. Silně ironizováno je především
bělošské prostředí, zvláště jeho pokrytectví. Penn se nezastaví ani před
rozmarnou frivolností - stačí si vybavit, jak (nejen) hlavní hrdina zápolí se
sexuální náruživostí svých partnerek. Ještě zřetelněji než Roy Hill se Penn
přiklání k prolínání humorných a tragických okamžiků, z nichž modeluje pramálo
důstojný pomník pošetilostem takzvané civilizace.
Titulní roli ztvárnil Dustin Hoffman. S mimořádným pochopením
postihl nehrdinského hrdinu, jemuž je bytostně cizí jakékoli násilí, i když je
jím obklopen. Hoffman obratně modeluje jakousi parodii neohroženého pistolníka
(hrdina se třeba naučí brilantně střílet, ale není schopen zamířit na člověka),
svou postavu obohacuje o prvky rozpačitosti, vnáší nesmělý úsměv, až jakousi
smířlivost vůči nepředvídatelnému osudu. Malý velký muž měl nepochybný
význam: odkrýval nepříjemné poznatky o zdánlivě slavných skutcích amerických
dějin.
(jš)
Neděle
11. 11. 2001 ČT 2 - 17.05 hodin
Mistr pistolník
O tom, že western může mít mnoho podob, svědčí snímek Mistr pistolník
(1975). Odehrává se ve 30. letech 19. století v Kalifornii (tedy ještě v době, než
se stala jedním z amerických států) a je volným remakem japonského samurajského
filmu Magobei se vrací (1969), který známe z našich kin. Jeho hrdina Finley (Tom
Laughlin), jenž je součástí španělské komunity, se postaví proti svým
soukmenovcům, kteří čas od času navedou vládní loď s kalifornským zlatem na
pevninu, zmocní se nákladu a navíc zlikvidují obyvatelstvo rybářské vesnice, aby
nezůstali žádní svědci. Finley je nejen zručným střelcem, ale navíc mistrně
ovládá i japonský samurajský meč.
|