číslo 45/2001 |
|
Rozhlasová publicistika |
|
FONOGRAM
Jméno protagonisty dvou následujících
dílů našeho seriálu se stalo legendou ještě před vznikem Československa. Jeho
písničky zná snad každý - v autorském provedení uslyšíte některé z nich 6.
listopadu ve 21.04 na stanici ČRo 2 - Praha.
Zpěvák Karel Hašler (1)
Životní dráha našeho nejznámějšího skladatele písniček je většině příznivců české populární hudby - a nejen jim - nepochybně dostatečně známá. Obsažněji jeho život popisuje například jeho někdejší kolega z pražského Národního divadla Rudolf Deyl starší ve své knížce Písničkář Karel Hašler, která vyšla v roce 1968. Připomeňme tedy jen heslovitě, že Karel Hašler se narodil v roce 1879 ve Zlíchově u Prahy, vyučil se rukavičkářem a ve svých osmnácti letech utekl ke kočovnému divadlu. V roce 1897 debutoval na prknech smíchovské Arény, dostal se do Národního divadla v Brně, v sezoně 1902-1903 byl členem Slovinského divadla v Lublani a od roku 1903 Národního divadla v Praze, odkud dostal v roce 1916 výpověď, protože zmeškal představení. Po tomto datu je již jeho další umělecká činnost spojena výlučně s lehkou múzou - a my se dnes blíže podíváme právě na Hašlerovo působení na prknech různých kabaretů, na jeho první skladatelské úspěchy, ale hlavně na jeho první gramofonové nahrávky.
První Hašlerovy písničky byly nahrávány na gramodesky již krátce po úspěchu tiskového vydání prvního sešitu jeho Staropražských písniček. Natáčeli je za doprovodu různých dechových orchestrů pro firmy Pathé, Zonophone či GCR mimo jiné komik a zpěvák Alois Tichý, barytonista Josef Slavík, kabaretní zpěvák Josef Sládek, skladatel a zpěvák Rudolf Leo Vašata, nebo Hašlerův kolega z kabaretů Lucerna a Rokoko Karel Reinstein. Mezi nejpopulárnější patřily například písničky Pražské panenky, Šel jsem ondy s půlnoci, Píseň o ztraceném věnečku, Ty petřínské stráně či Zvonečky v Loretě. Od roku 1915 se Hašler objevoval jako herec i v němých filmech. Hašlerovy někdy rozmarné, jindy sentimentální písničky na "národní notu", často se satirickými texty nepokrytě protirakouského vyznění, s nimiž v letech první světové války vystupoval například v karlínském Varieté, měly v jeho nenapodobitelném přednesu u lidového obecenstva obrovský úspěch. Z těch, které vyšly po vzniku ČSR tiskem, ocitujme například část textu písně s názvem Konfidentská, kterou Hašler zpíval na nápěv rakouské hymny Zachovej nám, Hospodine: Synu, uč se konfidentem, to je dobré řemeslo, zeptej se jen mnohých žertem, kolik jim to vyneslo. Dělali to mnozí páni, zaplaceni od kousku, je to čestné zaměstnání, ale jenom v Rakousku. Hledej zrádce v monarchii, bez velkého rámusu, dodávej je policii, tři koruny od kusu. Můžeš též, když budeš chtít, prodat svoje soudruhy, a tak budeš jistě míti o Rakousko zásluhy. Kup si pěknou trikoloru, nauč se "Hej, Slované", proti vládě řečni v sboru, tobě se nic nestane. Můžeš třeba někde v radě na Františka nadávat, svádět lidi k velezradě, a přitom je udávat. Po vzniku ČSR působil Hašler jako již etablovaný umělec opět v kabaretech v Lucerně, v karlínském Varieté a Rokoku, krátce i v pražském Divadle na Vinohradech. Ve svých kupletech si v té době začal brát na mušku (stejným způsobem jako dříve Rakousko) i novou politickou garnituru. Na gramodeskách v té době vyšly jeho první politické kuplety - v provedení vojenské kapely a se sborovým zpěvem například vydala firma Odeon kromě řady Hašlerových oblíbených písniček na staropražské téma i jeho úderný vlastenecký kuplet Kampak na nás, bolševici (copak vás to napadá - víme, jak ta vaše volnost vypadá...).
Hašler natočil v této své první sérii nahrávek celkem osm titulů - mimo jiné písničky Tulák, Svatba na faře, Papoušek, nebo Copak je to za vojáka? Na druhé straně gramodesky s touto dodnes populární písničkou najdeme satiru na prušácký dril s názvem Tajemství německé disciplíny. Politicky úderných kupletů složil Hašler v době těsně po vzniku ČSR celou řadu. Údajně i kvůli těmto jeho bojovým satirám v té době prvorepublikové ministerstvo vnitra zavedlo cenzuru kabaretních výstupů. Dost výmluvný je například text jeho písně Ať žije Česká republika (ta se na gramodesky bohužel nedostala) - ocitujme opět jen část: Máme energickou vládu, strašidlo na Pražském hradu, máme i svůj státní dluh, pilných lidí jako much. Máme slavné politiky, ministry i bolševiky, máme vojska hrdinská. Máme i svůj poklad zlatý, máme tu i atentáty, neschází nám tady nic, jenom řada šibenic. O dalších gramofonových snímcích a osudech Karla Hašlera si povíme zase příští týden. GABRIEL GÖSSEL Obrazová dokumentace archiv autora |