číslo 26/2001 |
|
Rozhlasová publicistika |
|
FONOGRAM
V dnešním dokončení tématu českých
verzí zahraničních písniček se podíváme na české podoby populárních německých
šlágrů, které vycházely na gramodeskách. Některé ze zmiňovaných skladeb
uslyšíte ve zvukové podobě Fonogramu 26. června ve 21.04 na stanici ČRo 2 - Praha
Originál versus kopie (II)
Do této kategorie patřily od počátku dvacátých let hlavně české verze šlágrů z německých operetek a revuí. Jmenujme třeba proslulý foxtrot F. Raymonda Já viděl Helenu (...v bazénu náhodou, závrať jsem z toho měl, co jsem zřel nad vodou - jaký div pak, že jsi jak drak, když se ti ve vaně potápí zrak...), nebo paso doble R. Falla Franci, co děláš při tanci (rozumí se s kolenem). Tristní dojem z poslechu takových nahrávek navíc umocňoval těžkopádný přednes některého z tenoristů či barytonistů univerzálního repertoáru (sahajícího od lidových písní přes operety až k operním áriím) vládnoucích "telecím" vokálním projevem - do takové kategorie patřili především Jarka Budil, František Renet, Valentin Šindler či Karel Vohnický. Hlasy těchto zpěváků najdeme i na řadě gramodesek s nahrávkami dost nepodařených českých verzí různých black bottomů, shimmy, bostonů či jiných tehdy moderních tanců.
Jak je zřejmé, změny životního stylu a hudebního vkusu vyvolávaly i projevy nostalgie a stesku po starých a klidných časech. Tyto pocity jsou zachycené například v textu písničky Jaroslava Jankovce s všeříkajícím názvem Je to kůň, je to vůl, je to kráva, pocházejícím z pera satirika Josefa Hlaváče (vystupujícího pod uměleckým pseudonymem Žovany): ...dávno je, dávno už tomu, těžko je nevzpomínat těch našich hospůdek malých - zmizely, dávno jsou trosky z nich. Dávno je, dávno tomu, když hráli v lokálech začouzených: je to kůň, je to vůl, je to kráva, sluníčko za hory zapadá. Dneska jen dancing a báry dotvrdí smutný ten fakt, cizí nás okouzlí šlágry - zwei Herzen in Dreivierteltakt. Onen deklarovaný přechod k "dancingům a barům" byl ovšem jen velice pozvolný. A stejně tak pozvolné byly i proměny stylu hudebního projevu různých tanečních orchestrů, které měly odvahu označit se za "jazzové" třeba i jen proto, že kromě obligátních polek, valčíků a sousedských nahrály na gramodesky i několik málo foxtrotů. Zvláštní smůlu měly právě písničky německých autorů: i když byly deklarované právě jako foxtroty, vyznívaly spíš jako pochody (a to i v českých verzích). Hodně jich natočil pro značku Homocord například Tino Muff, pro značku Esta také R. A. Dvorský (a to jak v česky, tak i v německy zpívaných verzích). Pro značku Parlophon nahrál řadu písniček německých autorů Jindra Láznička a pro Odeon dokonce i Orchestr Jaroslava Ježka. Šlo většinou o melodie z německých zvukových filmů, které na začátku třicátých let ovládaly česká kina - jmenujme například písničky Dvě srdce v rytmu valčíku, Tři mušketýři, Tys jediná moje láska či Věř jen lásce mé.
České texty k německým písničkám skládali také Oldřich Nový a E. F. Burian. Ten například vytvořil pod názvem Mé děvče má svůj doktorát za pultem právě pro Nového českou verzi známé písničky Ralfa Benatzkého z roku 1929 Mein Mädel ist nur eine Verkäuferin - firma Ultraphon ji na gramodeskách vydala v roce 1938, kdy pražské Nové divadlo uvádělo hru On a jeho sestra, z níž původně tato písnička pochází (pod názvem Zítra nám bude hej tuto operetu jiná pražská scéna - Velká opereta - uvedla v české premiéře již v roce 1932). GABRIEL GÖSSEL Příště: Jehly na přehrávání gramodesek |